Interpersonální terapie pro binge eating: Jak práce s vztahy zastaví záchvaty přejídání

Když jíš záchvatovitě, nejde vždy o hlad. Často je to odpověď na něco, co se děje mezi tebou a ostatními. Interpersonální terapie (IPT) pro binge eating není o tom, jak se vyhnout cukru nebo počítat kalorie. Je to o tom, jak ty vztahy - s rodiči, přáteli, partnerem - ovlivňují tvé jídlo. A jak jejich změna může zastavit záchvaty, i když jídelní plán necháš na pokoji.

Co je IPT a proč funguje u binge eating?

Interpersonální terapie vznikla v 70. letech jako léčba deprese, ale brzy se ukázalo, že je účinná i u poruch příjmu potravy. Pro binge eating se používá speciální verze - IPT-ED. Její základ je prostý: záchvaty přejídání nejsou příčinou, ale důsledkem. Důsledkem nesplněných vztahů, nevyřízených konfliktů, izolace nebo přechodů v životě - jako rozvod, změna práce nebo ztráta blízké osoby.

Nejde o to, že jíš, protože máš slabou vůli. Jíš, protože jídlo je tvojí bezpečnostní zónou, když se cítíš ztraceně, opuštěně nebo nepočitáno. IPT to rozpoznává. A místo toho, aby ti říkala, co jíst, učí tě, proč jíš. A jak jinak zvládnout tyto pocity.

Struktura terapie: Co se skutečně děje během 20 sezení?

IPT pro binge eating není volná konverzace. Je to strukturovaný proces, který trvá 20 týdnů a má jasnou cestu.

První fáze (sezení 1-3): Terapeut ti vysvětlí, jak vztahy a jídlo souvisí. Není to jen „jíš, když jsi smutný“. Je to „jíš, když tvoje matka kritizuje tvůj vzhled“ nebo „jíš, když se cítíš neviditelný ve vztahu s partnerem“. Společně si označíš jednu hlavní oblast, která ti dělá problém - buď nevyřízená útrata (např. smrt blízkého), přechod (např. odchod z domova), mezilidský konflikt (např. s přítelem) nebo sociální izolace.

Střední fáze (sezení 4-14): Tady se děje většina práce. Nejde o to, jak se zbavit záchvatů. Jde o to, jak změnit ten vztah, který je jejich základem. Pokud jde o konflikt s rodiči, procvičuješ, jak říct „Necháváš mě sám, když mě kritizuješ“ místo toho, abys se vrhl do lednice. Pokud jde o izolaci, začínáš navazovat malé, bezpečné kontakty - třeba s kolegou, kterého znáš, ale nikdy jsi neoslovil.

Ukončovací fáze (sezení 15-20): Připravuješ se na konec terapie. Neznamená to, že všechno je vyřešené. Znamená to, že máš nástroje. Umíš poznat, když se vztah začíná zhoršovat, a víš, jak reagovat, aniž bys se vrhl do jídla. Terapeut ti pomůže vytvořit plán na případný relaps - co dělat, když se znovu cítíš ztraceně.

IPT vs. CBT: Proč některým lidem IPT funguje lépe?

Kognitivně behaviorální terapie (CBT) je častější volbou. Funguje dobře - redukuje záchvaty přejídání o 90 % u mnoha lidí. Ale má jeden háček: CBT se zaměřuje na myšlenky o jídle, těle, kaloriích. Pokud máš hluboké bolesti ve vztazích, CBT může působit jako „přilepená pláť“.

IPT jde hlouběji. Studie z roku 2020 s 162 pacienty ukázala, že IPT je stejně účinná jako CBT v zastavení záchvatů. Ale zatímco CBT ti pomůže vytvořit jídelní plán, IPT ti pomůže zjistit, proč jsi vůbec potřeboval jídelní plán. U lidí, kteří se cítí vinení, nebo kteří mají nízkou sebehodnotu, je IPT často lehčí. Protože neříká: „Změň své myšlenky o těle.“ Říká: „Co se děje mezi tebou a ostatními?“

Je to jako rozdíl mezi tím, když ti někdo řekne „Nepřejídej!“ a když ti řekne: „Co se stalo před tím, než jsi se vydal k lednici?“

Co se stane, když se terapie nezdá fungovat?

Je běžné, že na začátku nevidíš žádné změny. Někteří lidé cítí, že „o jídle se vůbec nemluví“. To je normální. IPT se nezaměřuje na jídlo přímo. Zaměřuje se na to, co ho spouští. První významné změny se obvykle objeví až po 8. až 10. sezení. Ne po 4. jako u CBT.

Uživatelka „Marie_CZ“ na českém fóru psala: „Po 12 sezeních jsem konečně pochopila, jak mé konflikty s matkou ovlivňují mé jídlo. Záchvaty přestaly, ale trvalo mi 6 měsíců, než jsem začala vidět výsledky.“

Problém je, když terapeut nepracuje s tím, co je skutečně důležité pro tebe. Některé terapeuty se zaměří jen na „aktuální“ vztahy a ignorují trauma z dětství. To je chyba. Pokud máš hluboké bolesti z minulosti - například zneužívání nebo zanedbávání - a terapeut to ignoruje, IPT může selhat. To neznamená, že IPT nefunguje. Znamená to, že potřebuješ terapeuta, který rozumí komplexnímu původu poruchy.

Je IPT dostupná v Česku? Kolik to stojí a jak se na ni dostat?

V Česku je IPT dostupná, ale ne všude. Hlavní centra jsou v Praze (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN), Brně a Ostravě. V současnosti je pouze 42 certifikovaných terapeutů pro IPT v celé republice. To je málo. Čekací doba je 3 až 6 měsíců.

Sezení stojí 800-1500 Kč. Ale pokud splňuješ diagnostická kritéria poruchy záchvatovitého přejídání podle DSM-5 (alespoň jeden záchvat týdně po dobu 3 měsíců) a máš průměrnou závažnost (1-13 záchvatů za měsíc), můžeš mít terapii hrazenou pojišťovnou - ale jen na specializovaném pracovišti.

Nejde o to, že máš nadváhu. Jde o to, že máš záchvaty přejídání s pocitem ztráty kontroly a silnými nepříjemnými pocity po nich. Pokud to platí, můžeš se obrátit na Centrum poruch příjmu potravy v Praze nebo na jiné specializované pracoviště.

Od roku 2024 by měla být IPT hrazena i pro mírné případy (1-3 záchvaty za měsíc). To je velký krok vpřed.

Co se děje v Česku - nové trendy a budoucnost IPT

Od ledna 2023 probíhá v Praze, Brně a Ostravě pilotní projekt telehealth IPT - terapie přes videohovory. Cílem je snížit čekací dobu a umožnit lidem z venkova přístup k odborné péči.

WHO v roce 2023 spustila projekt na standardizaci IPT pro poruchy příjmu potravy po celé Evropě. V Česku se očekává, že do roku 2025 bude IPT oficiálně uznána jako první volba pro pacienty, kteří neodpovídají na CBT.

Největší hrozba? Nedostatek terapeutů. Pouze 42 lidí v celé republice má kvalifikaci. Pokud se počet terapeutů nezvýší, čekací doby se budou prodlužovat - a lidé budou zůstávat v kruhu přejídání a zoufalství.

Co se naučíš během IPT - a co ne

IPT ti nepřinese:

• žádný jídelní plán
• žádnou dietu
• žádné „nesmíš jíst“

IPT ti přinese:

• schopnost poznat, který vztah tě přivádí k jídlu
• schopnost říct „Necháváš mě sám“ místo „Dám si ještě kousek“
• schopnost přijmout, že jídlo bylo tvou zbraní, ale už nemusí být
• schopnost mluvit o svých potřebách - bez strachu, že ti někdo řekne „Není to tak zlé“

87 % pacientů v průzkumu z Prahy 2022 řeklo, že po IPT lépe rozpoznávají mezilidské spouštěče přejídání. 76 % řeklo, že komunikují lépe. 68 % řeklo, že vědí, jak řešit konflikty bez jídla.

Je IPT pro tebe?

IPT není pro každého. Pokud máš těžkou obezitu (BMI > 40) a potřebuješ rychle zhubnout, CBT nebo farmakoterapie mohou být lepší první volbou. Pokud máš hluboká trauma z dětství a potřebuješ je zpracovat, IPT sama o sobě nemusí stačit - potřebuješ kombinaci s traumato-orientovanou terapií.

Ale pokud:

• jíš, když se cítíš opuštěně
• jíš, když tě někdo kritizuje
• jíš, když máš pocit, že nikdo nevidí, jak jsi unavený nebo smutný
• nechceš se učit počítat kalorie, ale chceš pochopit, proč jíš

- pak IPT je možná ta pravá cesta. Nejde o to, jak rychle zhubneš. Jde o to, jak rychle se znovu naučíš být sám se sebou - bez jídla jako záchranného pásku.