Stěžejní událost - autonehoda, náhla smrt blízkého, násilí. Všechno se zastaví. Dech se zrychlí, ruce se třesou, myšlenky se rozpadají. To není panika. To je akutní stresová reakce. A v těch prvních 72 hodinách se rozhoduje, zda se z toho člověk zotaví, nebo se z ní vyvine chronická porucha. V Česku máme nástroj, který to může změnit - krizová intervence. Nejde o dlouhodobou terapii. Nejde o to, aby vás někdo poslechl celý týden. Jde o to, aby vás někdo našel tady a teď, když už nemáte sílu stát na nohou.
Co je akutní stresová reakce skutečně?
Akutní stresová reakce není „jen špatný den“. Je to tělesná a duševní reakce na něco, co překročilo vaši schopnost zpracovat. Tělo reaguje jako kdyby bylo v boji o život. Tep se zrychlí na 120-150 úderů za minutu. Krevní tlak stoupne na 160/100 mmHg. Dýcháte rychle - 25 až 30 dechů za minutu. Můžete cítit, že se okolí točí. Nemůžete si vzpomenout, co se právě stalo. Nebo naopak - všechno se vám opakuje v hlavě, jako přehrávání záznamu. Můžete se cítit úplně odpojení, jako byste byli mimo tělo. To všechno je normální. Ale neznamená to, že byste to měli přečkat sami.
Podle Mgr. Venduly Kolářové z Akutně.cz trvá akutní stresová reakce maximálně 72 hodiny. Pokud se příznaky nezlepší nebo se zhorší, může se vyvinout posttraumatická stresová porucha. A právě v této fázi je krizová intervence nejúčinnější. Nejde o to, abyste „překonali“ traumatu. Jde o to, abyste neztratili sebe sama.
Co je krizová intervence a jak funguje?
Krizová intervence není terapie. Není to rozhovor o vašem dětství. Není to analýza, proč se to stalo právě vám. Je to rychlá, strukturovaná pomoc, která se zaměřuje na jediné: zastavit pád. Je to jako záchranný pás pro duši.
Podle Moravčíka z Akutně.cz má tato intervence pět klíčových prvků:
- Okamžitá pomoc - nečekáte na termín. Přijíždíte do 2-4 hodin.
- Redukce ohrožení - zajištění bezpečí, jídlo, teplé přikrývky, klidné místo.
- Tady a teď - neřešíme minulost. Řešíme, co děláte právě teď, jak dýcháte, co cítíte v těle.
- Časové ohraničení - maximálně 6-8 setkání. Nejde o životní spolupráci.
- Aktivní přístup - nejen poslouchání. Ukazují vám, jak se vrátit do reality.
První 48 hodin je klíčové. Podle prof. Hany Vodáčkové snižuje krizová intervence riziko vývoje PTSD o 65 %. A to je více než většina léků. A není potřeba čekat týdny na terapeutku. Stačí zavolat.
Co se stane během intervence?
Když přijde intervent - není to lékař, není to psycholog. Je to odborník na krizi. Ví, jak se chovat, když člověk přestává být člověkem. Průběh je standardizovaný. Sedm kroků, které se opakují v každé intervenci:
- Zajištění bezpečného prostředí - odstranění hrozby, přesun z nebezpečného místa.
- Základní péče - voda, teplá polštářová, pokud je potřeba, první pomoc.
- Vytvoření kontaktu - hledá se spojení. Ne slovy. Hlasem, pohledem, tichem.
- Identifikace problému - „Co se právě stalo?“ „Co vás dnes nejvíc děsí?“
- Emocionální podpora - neříkají: „Všechno bude dobré.“ Říkají: „Je to strašné. A máte právo se tak cítit.“
- Mobilizace zdrojů - „Kdo vám může pomoci dnes?“ „Máte někoho, kdo vás vezme domů?“
- Návazná péče - předávání do dalšího systému. Terapie, podpora, lékař.
Intervence trvá 45 až 90 minut. Ale její dopad může trvat roky. Techniky jako „ukotvení v realitě“ (grounding) pomáhají člověku znovu pocítit, že je na zemi. Například: „Počítej čtyři věci, které vidíš. Tři, které slyšíš. Dvě, které cítíš. Jednu, kterou voníš.“ Tohle není magie. Je to věda. A funguje.
Proč krizová intervence funguje, kde jiné metody selhávají?
Psychoanalýza? Trvá roky. Kognitivně-behaviorální terapie? Vyžaduje 6-8 sezení, než se něco změní. Krizová intervence? V prvních 72 hodinách dosahuje 78 % efektivity v redukci příznaků. To znamená, že tři ze čtyř lidí, kteří dostanou intervenci, se zotaví bez vývoje PTSD.
Proč? Protože se nezaměřuje na příčiny. Zaměřuje se na přežití. Když člověk přišel z autonehody, nechce slyšet, proč se to stalo. Chce vědět, jak se vrátit domů. Jak se znovu nadechnout. Jak neztratit děti. Krizová intervence to dává. Rychle. Bez nadbytečných slov.
Na druhou stranu - není to lék na všechno. Pokud se traumatu nezotavíte během týdne, nebo se začnete vyhýbat všemu, co vás připomíná na událost, potřebujete jinou pomoc. Krizová intervence neřeší hluboké zranění. Jen zastaví pád. A to je už hodně.
Co se děje v Česku?
V roce 2022 bylo v Česku provedeno 42 856 krizových intervecí. To je o 12,4 % více než v roce 2021. Proč? Kvůli přírodním katastrofám, teroristickým útokům, ale také kvůli tomu, že lidé začínají vědět, že existuje pomoc. A že ji můžou požádat.
Služby poskytují tři hlavní organizace: Caritas ČR (35 % trhu), Linka důvěry (28 %) a Červený kříž (22 %). Jsou to neziskovky. Bez zisku. S vědomím, že to, co dělají, je životně důležité.
Od 1. ledna 2023 platí nový standard MPSV č. 7/2022. Všichni interventi musí absolvovat 120 hodin školení, z toho 40 hodin pod dohledem. To znamená, že už nejsou „dobře náhodní“ lidé. Jsou odborníci. A v roce 2022 byla spuštěna aplikace KrizeHelp - můžete ji stáhnout, zapnout geolokaci, a za pár sekund vás spojí s nejbližším intervcentem. V prvním roce byla použita přes 15 000krát.
Ale je tu problém. 68 % služeb je v Praze a Středočeském kraji. V Moravskoslezském kraji je jen 12 % pokrytí. A chybí 217 certifikovaných interventů. To znamená, že když se stane velká katastrofa, nemáme dost lidí, kteří by mohli přijet.
Co říkají lidé, kteří to prožili?
Na Linkě důvěry 87 % klientů řeklo, že je spokojeno s tím, že jim pomohli hned. 63 % řeklo, že jim zastavilo destruktivní myšlenky - ty, které vás nutí myslet na sebevraždu. Ale 29 % řeklo: „Bylo to skvělé, ale pak nikdo neřekl, co dál.“
Na Redditu v diskuzi r/psychologie_CZ se lidé baví o tom, že interventi často nevědí, jak se chovat s dětmi. „Přišli, když můj muž zemřel. Byli skvělí. Ale neřekli mi, jak říct dětem, že táta už není.“
Nejčastější chválená technika je „ukotvení“. Nejčastější kritika: „Nevěděli, co dělat s dětmi.“ „Neuměli mi vysvětlit, kdy přijde terapeut.“ „Cítil jsem se jako číslo.“
Je to problém systému. Krizová intervence je výborná na zastavení krize. Ale následná péče je slabá. A to je ta mezera, která může zničit všechno, co bylo dosaženo.
Když se stane něco špatného - co dělat?
Nečekáte na to, že se to samo vyřeší. Neříkáte si: „Zítra to bude lepší.“
Okamžitě zavolejte na jednu z těchto linek:
- Linka důvěry: 116 123
- TelFra: 800 116 123
- Krizová linka: 116 123
Nebo stáhněte aplikaci KrizeHelp. Pokud jste v autonehodě, při úmrtí, po násilí - nečekáte. Zavolejte. Nebo požádejte někoho, aby to udělal za vás. To není slabost. To je inteligentní přežití.
Pokud jste rodinný příslušník - neříkejte: „Nech ho, ať si to zpracuje.“ Řekněte: „Jdu s tebou na linku. Teď.“
Co dál?
Krizová intervence není konec. Je to začátek. Pokud se po týdnu stále cítíte rozpadnutí, nemůžete spát, máte noční můry, vyhýbáte se místům, kde se to stalo - potřebujete psychoterapii. Ne jen „nějakou“. Potřebujete terapeutku, která se specializuje na PTSD. A to není problém. V Česku je jich dost. Jen je potřeba najít.
Nezapomeňte: akutní stresová reakce není známka slabosti. Je to známka, že jste člověk. A že jste přežil něco, co neměl žádný člověk přežít. Krizová intervence vám pomůže zůstat člověkem. A to je všechno, co potřebujete.
