Smrt blízkého člověka není jen bolest. Je to náhlý zemětřesení v životě, které zničí všechno, co jste dříve považovali za pevné. Někdo vám řekne: "Je to přirozené." Ale když se probudíte ráno a zapomenete, že už nebudete slyšet jeho hlas, nebo když vidíte jeho kafe na stole a necítíte se schopný vstát - přirozené to není. To je krize. A krize potřebuje pomoc, ne jen slova.
Co je krizová intervence a proč je jiná než psychotherapie?
Krizová intervence není dlouhodobá léčba. Není to rok terapie, kde se prozkoumává dětství nebo vztahy s rodiči. Je to rychlá, strukturovaná pomoc, která vás vezme za ruku v okamžiku, kdy se cítíte jako kdybyste spadli do propasti. Cílem není změnit vás, ale zastavit pád.
Podle zákona č. 108/2008 Sb. je krizová pomoc ambulantní nebo pobytová služba pro ty, kteří přechodně nemohou řešit svou situaci sami. A smrt blízkého je jednou z nejintenzivnějších krizí, které člověk může zažít. Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2022 připadá na každých 100 případů krizové pomoci 23 případů spojených se ztrátou blízkého. To znamená tisíce lidí ročně, kteří se ocitnou v úplné izolaci a bez vědomí, kam se obrátit.
Na rozdíl od psychotherapie, která se zaměřuje na hluboké změny a dlouhodobé vzorce, krizová intervence pracuje s tím, co je tady a teď. Je to jako záchranný tým na místě nehody: nejprve zastavíte krvácení, pak zajistíte dýchání, a až potom se zajímáte, co se přesně stalo. Cíl je stabilizace - zastavit sebevražedné myšlenky, zpřehlednit chaos, najít bezpečný prostor, kde můžete dýchat. Obvykle trvá 1 až 6 setkání. Nejčastěji se začíná v prvních šesti týdnech po úmrtí, kdy je riziko nejvyšší.
Kdo potřebuje krizovou intervenci - a kdo ji dostává?
Ne všichni, kdo ztratí blízkého, potřebují krizovou intervenci. Ale mnozí ji potřebují a neví to. Někdo si myslí, že "musí být silný". Někdo se stydí. Někdo se bojí, že ho považují za "blázna".
Skutečným ukazatelem není to, co se stalo, ale jak to člověk prožívá. Jak říká psycholožka Špaténková: "Krize je ta situace, kterou klient za krizi považuje." To znamená, že i když se vaši přátelé ptají: "Ale proč se tak rozpadáš? To jsem přežil já!" - vaše bolest je platná. Ztráta dítěte, manžela, rodiče, nebo i přítele, který byl jako rodina - každá ztráta je jedinečná. A každá může vést k krizi.
Podle výzkumu Českého spolku pro psychosociální pomoc z roku 2022 pouze 37 % sociálních pracovníků v ČR prošlo specializovaným školením v oblasti práce se ztrátou. To znamená, že mnozí lidé, kteří se obrátí na služby, dostanou obecnou podporu - ne tu, kterou potřebují. A to je problém. Když pracovník neví, jak se chovat k rodiči, který ztratil dítě, nebo k manželce, která ztratila partnera ve vlastním domě, může nechtěně zhoršit situaci.
Co se děje na krizové lince 116 123?
Když jste v bezvýchodě, první věc, kterou můžete udělat, je zavolat na Linku bezpečí: 116 123. Je to 24hodinová bezplatná linka, kterou provozuje organizace Linka bezpečí. V roce 2022 zaznamenala 1 245 volání spojených se ztrátou blízkého. Z nich 68 % respondentů hodnotilo okamžitou pomoc jako velmi nebo spíše užitečnou.
Na lince vás slyší někdo, kdo ví, co říct - a co neříct. Neřeknou vám: "Je to přirozené." Neřeknou: "Uvidíte ho znovu v nebi." Řeknou: "Je to strašné, že jste to prožil. Chci slyšet, co se stalo. A nechám vás, abyste řekli, co potřebujete teď."
Je to nejen hovor. Je to záchytný bod. Pro některé je to první okamžik, kdy se necítí sami. Ale to není konec. Pokud potřebujete další pomoc, linka vás přesměruje. Ale tuhle část často někdo zapomene. A právě tady je problém.
Když se celá rodina rozpadá - nový přístup z Vigvam
Tradiční přístup je jednotlivcově orientovaný. Ale když zemře dítě, neztratí to jen matka. Ztratí to otec. Ztratí to sourozenci. Ztratí to babička, která každý den děti nosila do školy. A rodina se rozpadne - ne proto, že se nenávidí, ale proto, že každý truchlí jinak a neví, jak se k sobě přiblížit.
Poradna Vigvam vytvořila v roce 2018 speciální model: krizová terapie pro rodiny. To není rodinná terapie. To není terapie pro každého zvlášť. Je to jedno setkání, kde celá rodina sedí v jedné místnosti. Začínáte společně - řeknete si, co se stalo, jak to cítíte. Pak se rozdělíte na menší skupiny - matka může mít pár minut samotná, otec se může vyslechnout s dcerou, bratr může vyprávět svůj příběh s dědečkem. A pak se znovu spojíte. Všichni slyší. Všichni vidí. A všichni vědí, že nejsou sami.
Podle interních dat z roku 2022 byl tento model použit u 157 rodin. A uživatel Tomáš z Facebookové skupiny "Truchlení bez hranic" říká: "Program mi pomohl zpracovat smrt dcery společně s manželkou - truchlíme stále, ale už ne každý sám za sebe."
Je to revoluce. Protože truchlení není individuální proces. Je to systémový. A když systém nesplňuje, celá rodina se rozpadá.
Co nefunguje - a proč?
Podle průzkumu Linky bezpečí z roku 2022 byly nejčastějšími stížnostmi na krizovou podporu:
- 28 %: nedostatečná znalost specifických forem truchlení (např. po sebevraždě, po ztrátě dítěte)
- 22 %: nedostatečná empatie pracovníků
- 42 %: nespokojenost s následnou dlouhodobou podporou
To znamená, že i když někdo najde pomoc, často je to jen krátkodobá náplast. A po třech týdnech je zase sám. Většina služeb není připravena na to, že truchlení trvá roky. A že někdo potřebuje půl roku, než se vůbec odváží promluvit o tom, co se stalo.
Prof. Jan Špatének z Univerzity Karlovy říká: "Klasické přístupy často podceňují komplexnost truchlení a nerespektují individuální tempo." A to je přesně ten bod. Někdo se po třech měsících vrátí do práce. Někdo se po třech letech stále probouzí v noci a hledá dítě v posteli. Obě jsou správně. A obě potřebují podporu - jen jinou.
Kde najít kvalitní pomoc - a co se plánuje?
V Praze, Brně, Ostravě a některých dalších velkých městech máte přístup k specializovaným poradnám jako Vigvam, Šance Dětem nebo poradnám při univerzitách. Ale venku na venkově? Tam je to těžké. Mnoho lidí se obrací jen na linku 116 123 - a to je v pořádku. Ale není to dost.
Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo pilotní projekt "Podpora v truchlení" s rozpočtem 15,7 milionu Kč. Pokrývá 12 regionálních poraden a zaměřuje se na lidi, kteří ztratili blízkého kvůli COVID-19. To je krok vpřed. Ale potřeba je větší. Národní ústav duševního zdraví odhaduje, že ročně potřebuje krizovou pomoc přes 185 000 lidí. Aktuálně je pokryto jen 42 % této potřeby.
Ministryně Jana Maláčová oznámila v prosinci 2022, že se plánuje zvýšit financování krizových služeb o 25 % do roku 2025. Cíl: pokrýt alespoň 75 % potřeby. To je dobré. Ale peníze samy o sobě nevyřeší problém. Potřebujeme lépe vycvičené pracovníky. Potřebujeme standardizované postupy pro práci se ztrátou dítěte, se sebevraždou, s náhlým úmrtím. Potřebujeme, aby každý sociální pracovník v ČR věděl, jak se chovat k člověku, který právě ztratil všechno.
Co můžete udělat teď - i když nejste v krizi
Když někdo ztratí blízkého, neříkejte: "Jsem tady pro tebe."
Řekněte: "Nevím, co říct. Ale jsem tady. Chci slyšet, když budete chtít. A když nebudete chtít - taky jsem tady."
Neptejte se: "Jak se cítíte?" - to je otázka, kterou nechcete slyšet, když jste v jámě. Raději řekněte: "Včera jsem si vzpomněl na to, jak jste se smáli, když jste se vrátili z dovolené. Chci, abyste věděli, že to nezapomínám."
Neříkejte: "Bude to lepší."
Řekněte: "Tohle je hrozné. A já nevím, jak to změnit. Ale nejsem pryč."
A pokud jste vy v krizi - zavolejte na 116 123. Najděte poradnu Vigvam. Napište na jejich webové stránky. Nejste slabý. Jste člověk, který prožil něco, co neměl. A to je důvod, proč potřebujete pomoc. Ne proto, že jste zlomený. Ale proto, že jste lidský.
Co je rozdíl mezi krizovou intervencí a psychotherapií po ztrátě?
Krizová intervence je krátkodobá, akutně zaměřená pomoc, která se snaží zastavit nebezpečný stav - jako sebevražedné myšlenky nebo úplný rozpad funkčnosti. Pracuje s tím, co je tady a teď, obvykle během 1-6 setkání. Psychotherapie je dlouhodobý proces, který se zaměřuje na hluboké změny, překonávání minulosti a vytváření nových vzorců chování. Krizová intervence může psychotherapii předcházet - ale ne nahrazuje ji.
Kde mohu získat krizovou pomoc v ČR?
Nejrychlejší způsob je zavolat na 24hodinovou krizovou linku 116 123, kterou provozuje Linka bezpečí. Větší města mají specializované poradny, jako je Vigvam v Brně, Šance Dětem v Praze nebo poradny při univerzitách. V některých regionech fungují i ambulantní krizová centra. Pokud nevíte, kde hledat, linka 116 123 vás přesměruje. V roce 2023 byl spuštěn pilotní projekt "Podpora v truchlení" v 12 regionech, který zvyšuje dostupnost kvalitní pomoci.
Proč je krizová terapie pro rodiny lepší než individuální podpora?
Když zemře blízký člověk, neztratí to jen jeden člověk - ztratí to celá rodina. Každý truchlí jinak, často se nechápe, a to vede k vzdálenosti. Krizová terapie pro rodiny, kterou vyvinula poradna Vigvam, umožňuje všem členům sdílet své pocity ve stejném prostoru, slyšet se navzájem a začít znovu spojovat. Není to terapie pro každého zvlášť, ale společný proces, který obnovuje vazby, které se rozpadly.
Je krizová intervence zdarma?
Ano. Krizová intervence je poskytována jako sociální služba podle zákona č. 108/2008 Sb. a je zdarma. To platí i pro linku 116 123, krizová centra a specializované poradny. Nejsou potřeba žádné platby, přihlášky ani doklady. Stačí se obrátit.
Kdy je nejlepší hledat pomoc po ztrátě?
Nejlepší je hledat pomoc v prvních šesti týdnech po úmrtí - to je období s nejvyšším rizikem sebevražedných myšlenek a úplného rozpadu funkčnosti. Ale není nikdy "příliš pozdě". Pokud se cítíte ztracení, nechápete, proč nejste schopni dýchat, nebo se cítíte, že to nevydržíte - to je dostatečný důvod. Krizová intervence nevyžaduje, abyste "byli na dně". Stačí, abyste cítili, že potřebujete někoho, kdo vás slyší.
