Stud a vina po traumatu nejsou jen emoce. Jsou to těžké zátěže, které se vkládají do kostí, do dechu, do každého okamžiku, kdy se člověk sám sebou setká. Někdo se probudí a cítí, že je odpovědný za to, co se stalo. Někdo se dívá do zrcadla a nevidí sebe, ale jen to, co by měl udělat jinak. Ať už jde o domácí násilí, přežití válečného násilí, zneužití v dětství nebo nehodu, ve které přežil někdo jiný - tyto pocity se neodpoutají jen tak. A přesto, že se o nich mluví málo, jsou jednou z nejčastějších příčin, proč lidé přestanou věřit, že mají nárok na klid, na štěstí, na život.
Proč se stud a vina vůbec objevují po traumatu?
Nejčastější odpověď: protože mozek se snaží přežít. Když se stane něco neuvěřitelně špatného, mozek nemá čas analyzovat, kdo je vinný. Místo toho hledá logiku. A nejjednodušší logika je: "To se stalo, protože jsem něco udělal špatně." To platí i pro děti. Dítě, které bylo zneužíváno, si řekne: "Maminka je na mě tak hrozná, protože jsem špatný. Kdybych byl lepší, všechno by bylo v pořádku." Tento přesvědčení se ukládá jako program - a přežívá desítky let.
Stud je jiný. Ten se rodí z pocitu, že jsi něco skryl, že jsi se neodvážil říct pravdu, že jsi se nebránil, že jsi "nebyl dost silný". Většina lidí, kteří prošla traumatem, se nikdy neodváží říct: "Bylo to špatné, ale já jsem nevinný." Místo toho se cítí zhanbení, jako by jejich tělo, jejich reakce, jejich mlčení byly důkazem viny.
Nejde o morálku. Nejde o správnost. Jde o přežití. Mozek si vybudoval tuto logiku, aby měl kontrolu - i když je to iluze. A to je přesně to, co terapie musí změnit.
Co je trauma-informovaná terapie a proč je jiná?
Tradiční psychoterapie často zaměřuje na to, co se stalo. "Popiš událost. Prožij to znovu. Vysvětli to." Ale u traumatu to funguje jako otevření rány - a ne jako léčení. Trauma-informovaná terapie začíná jinak: "Co ti dělá bezpečí?"
Nejde o to, kolikrát jsi se něčeho vzpomněl. Nejde o to, jak přesně si pamatuješ detaily. Jde o to, jestli se tvé tělo může v klidu nadechnout. Jestli můžeš říct: "Teď jsem tady. A já jsem v bezpečí."
Tady je rozdíl: v tradiční terapii se můžeš cítit jako pacient, který má něco špatně. V trauma-informované terapii jsi někdo, kdo přežil. A přežití není chyba. Je to síla.
Terapeut, který pracuje s trauma-informovaným přístupem, neptá se: "Proč jsi to nezastavil?" Ale: "Co ti pomohlo přežít?" Tím se otevírá prostor pro soucit - nejen s ostatními, ale především s sebou samým.
Které metody skutečně pomáhají?
Neexistuje jedna magická metoda. Ale existují metody, které fungují, když je používá kvalifikovaný terapeut.
- EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) - technika, která pomáhá mozku přesměrovat traumata z emocionální paměti do běžné paměti. Nejde o to, aby jsi znovu prožíval událost, ale o to, aby se její bolest přestala připojovat k tvému dnešnímu životu.
- Tělesně orientovaná terapie - trauma je uloženo nejen v hlavě, ale i v těle. Tělo si pamatuje, jak se zatěžovalo, jak se ztuhlo, jak se stáhlo. Terapie, která pracuje s dechem, pohybem, dotykem (pokud je bezpečný), pomáhá tělu říct: "Teď už to není reálné. Můžeš se uvolnit."
- Ketaminem asistovaná psychoterapie - od roku 2022 je v ČR dostupná jako inovativní metoda pro těžké případy. U 78 % účastníků v pilotním projektu snížila pocity viny a studu o 63 %. Není to "rychlé řešení", ale nástroj, který otevírá prostor pro hlubší práci.
Nejčastější chyba? Lidé čekají, že terapie bude rychlá. Ale práce se studem a vinou po traumatu není maraton - je to dlouhá cesta zpět k sobě. Průměrně trvá 18-24 měsíců, aby se hluboké pocity viny a studu začaly měnit. První změny se ale objevují už po 10-12 sezeních - pokud je terapeutický vztah bezpečný.
Co je nejdůležitější - terapeut nebo technika?
Podle průzkumu Mezirolemi (2022) zahrnujícího 150 klientů v ČR: 85 % lidí, kteří označili vztah s terapeutem jako "velmi důvěryhodný", dosáhlo významného pokroku. U těch, kteří měli průměrný nebo špatný vztah, byl pokrok jen u 35 %.
To znamená: můžeš mít nejlepšího EMDR terapeuta na světě - ale pokud se v jeho přítomnosti necítíš v bezpečí, terapie se zhroutí. A to je přesně to, co se stalo uživatelce na Redditu, která řekla: "Po 18 měsících jsem se cítila hůř než kdy jindy. Terapeut mě nutil opakovat detaily útoku - a já jsem se cítila ještě více vinená."
Nejde o to, jestli terapeut má certifikaci. Nejde o to, jestli má titul. Nejde o to, jestli pracuje v prestižní klinice. Jde o to, jestli tě neosoudí. Jestli tě nechá mlčet, když to potřebuješ. Jestli ti řekne: "Nemusíš to prožívat dnes. Můžeme zůstat tady, v klidu."
Monika Weiglová to říká jednoduše: "Zvol si terapeuta, se kterým se cítíš v bezpečí. A důvěřuj tomu, co tělo říká."
Co dělat, když nemáš přístup k kvalifikované terapii?
Je pravda: v ČR je jen 32 % terapeutů certifikovaných v EMDR nebo tělesně orientovaných přístupech. Většina má jen základní vzdělání. A cena terapie může být vysoká - 800-1500 Kč za hodinu.
Ale nejsi osamělý. Existují podpůrné zdroje:
- In Via - linka pro oběti násilí: 800 111 122. Nabízejí bezplatnou podporu a mohou tě přesměrovat k terapeutům s traumatem informovaným přístupem.
- Centrum pro podporu duševního zdraví - nabízí skupinovou podporu pro lidi s PTSD. Skupiny jsou často levnější a poskytují pocit, že nejsi jediný, kdo to prožívá.
- VZP ČR - od ledna 2023 pokrývá alespoň 12 sezení trauma terapie ročně pro klienty s diagnostikovanou PTSD. Nezapomeň se zeptat svého lékaře.
Nejsi zodpovědný za to, že nemáš dostupnou terapii. Ale můžeš začít malým krokem. Napiš si, co ti dělá bezpečí. Může to být hlas někoho, kdo tě miluje. Může to být písnička. Může to být chvíle, kdy jsi sám, ale nejdeš do hlavy. Zaznamenej to. A připomeň si to, když se budeš cítit ztracený.
Co se děje v Česku? Růst, ale i nebezpečí
Od roku 2018 se počet certifikovaných trauma terapeutů v Česku zvýšil o 47 %. Tržby z těchto služeb vzrostly o 35 %. VZP pokryla 12 sezení ročně. To je velký krok.
Ale je tu i nebezpečí. Některé soukromé kliniky nabízejí "rychlé vyléčení z traumatu" za 20 000 Kč. Zpracování hluboké viny a studu není úkol na týden. Je to proces, který vyžaduje čas, důvěru a bezpečí. Když někdo slibuje rychlost, běž pryč. To není terapie - je to komerční využití tvého bolesti.
Expertka Hana Urbášková varuje: "K retraumatizaci může docházet v systému nebo ve vztahu s pečující osobou." To znamená: pokud se ti terapeut chová jako soudce, jako osvětlovatel, jako někdo, kdo ví, co je pro tebe nejlepší - nejsi v bezpečí.
Práce se studem a vinou po traumatu není o tom, jak se zbavit bolesti. Je o tom, jak se naučit být s ní. A najít v ní část sebe, která je stále živá. Ta část, která se narodila s tím, že máš nárok na život. I po tom, co se stalo.
Co ti říkají lidé, kteří to prošli?
Uživatel TraumaSurvivor89 na Redditu napsal: "Po pěti letech terapie jsem konečně přestal cítit tu vražednou vinu za to, že jsem nepomohl své sestře při domácím násilí. Terapeutka mě učila, že jsem tehdy dělal, co jsem mohl jako 12letý kluk."
To je klíč. Nejde o to, jestli jsi mohl udělat víc. Jde o to, jestli jsi mohl udělat něco jiného. A odpověď je vždycky stejná: ne. Nejsi vinný. Nejsi zodpovědný. Nejsi špatný. Jsi přeživší.
Stud a vina se neodpoutají slovy. Odpojí se tělem. Odpojí se v bezpečí. Odpojí se, když se konečně dovolíš být člověkem - ne obětí, ne vinníkem, ne problémem. Ale člověkem, který přežil. A který si zaslouží být sám sebou.
Proč se stud a vina objevují až mnoho let po traumatu?
Stud a vina nejsou okamžitými reakcemi na traumatu. Jsou to záchranné mechanismy mozku, které se vyvíjejí postupně. Když jsi v dětství zneužíván, tvůj mozek si říká: "Kdybych byl lepší, tohle by se nestalo." Tento názor se ukládá jako přesvědčení. Až později, když se člověk snaží být dospělý, se toto přesvědčení vrací jako pocity viny a studu - protože se snažíš žít normálně, ale tvé tělo a mozek se stále cítí v nebezpečí.
Může terapie zhoršit pocity viny?
Ano, pokud terapeut používá špatný přístup. Pokud tě nutí opakovat detaily útoku, nechává tě cítit, že jsi vinený, nebo tě osoudí za to, že jsi "nepomohl" - může to vést k retraumatizaci. To není chyba terapie, ale chyba přístupu. Trauma-informovaná terapie nikdy nezaměřuje na výčitky. Zaměřuje se na bezpečí, soucit a přežití.
Je možné zvládnout stud a vinu bez terapie?
Někteří lidé se naučí s těmito pocity žít, ale to neznamená, že je překonali. Stud a vina po traumatu jsou hluboké a zakořeněné. Bez terapie se mohou projevovat jako úzkost, izolace, závislosti, nebo ztráta smyslu života. Terapie není nutná pro každého, ale pro ty, kteří chtějí opravdu žít - nejen přežívat - je nezbytná.
Jak vybrat správného terapeuta?
Zaměř se na tři věci: 1) Měl by respektovat tvůj tempa - nechá tě mluvit, když chceš, a mlčet, když potřebuješ. 2) Nepoužívá výčitky - neříká "proč jsi to nezastavil?" Ale "co ti pomohlo přežít?" 3) Má certifikaci v EMDR, somatic experiencing nebo jiném trauma-informovaném přístupu. Ale hlavně - cítíš se s ním v bezpečí. Pokud ne, hledej jiného.
Je trauma terapie pokryta zdravotním pojištěním?
Ano. Od ledna 2023 pokrývá VZP ČR alespoň 12 sezení trauma terapie ročně pro klienty s diagnostikovanou PTSD. Musíš mít diagnózu od psychiatra a terapeut musí být registrovaný v systému VZP. Doporučuji se zeptat svého lékaře nebo přímo VZP, jaký postup je potřeba.
Co dělat dál?
Nejsi zodpovědný za to, že jsi přežil. Ale jsi zodpovědný za to, co děláš teď.
Nezapomeň: práce se studem a vinou není o tom, jak se zbavit minulosti. Je o tom, jak se naučit být s ní - a přesto žít. Každý krok, který děláš k sobě s laskavostí, je krok k soucitu. A soucit s sebou je první a nejdůležitější krok k životu, který si zasloužíš.
