Psychoterapie při životní krizi: Jak pomoci při rozchodu, ztrátě a vyhoření

Životní krize nechodí s varováním. Najde vás, když si myslíte, že všechno máte pod kontrolou - po deseti letech vztahu, kdy se partner prostě odstěhuje, po smrti rodiče, který byl vaší oporou, nebo když se probudíte a už nechcete jít do práce, aniž byste věděli proč. To není slabost. To je lidská reakce na příliš mnoho zátěže. A v těch chvílích potřebujete někoho, kdo vás neřekne, co máte dělat, ale pomůže vám najít vlastní cestu.

Co je vlastně životní krize?

Životní krize není nemoc. Není to něco, co byste měli „vyléčit“. Je to stav, kdy vaše dřívější způsoby, jak se vypořádat s problémy, přestaly fungovat. Vnitřní klid se rozpadá. Spíte špatně. Nechcete mluvit s přáteli. Každý den se zdá jako návštěva neznámého světa. To je normální. A je to větší problém, než si většina lidí přiznává.

Podle studií z Krizového centra Charity trvá průměrné truchlení po ztrátě blízké osoby 18 měsíců. U 25 % lidí se přemění na chronické truchlení - kdy se pocit ztráty neustále vracejí, ať už je to po roce nebo po pěti letech. Při rozchodu, který se často spojuje s pocitem selhání, je prvních 2-3 týdny nejlepší věnovat pouze emocionálnímu zpracování. Neřešit, kdo má byt, kdo platí účty. Jen si dovolit být smutný, rozzlobený, ztracený. To není ztráta času. To je základ.

Vyhoření je jiný příběh. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR je 68 % případů spojených s pracovním prostředím. Ne s tím, že pracujete moc. Ale s tím, že se cítíte neviděný, nepočitáný, jako když dáváte všechno, ale nikdo nevidí, že to stojí za něco. A pak najednou se probudíte a nemáte sílu ani na kávu.

Psychoterapie není rada - je to průvodce

Klíčové je pochopit, jak se krizová intervence liší od běžné psychoterapie. Běžná terapie se může táhnout roky, aby se prozkoumaly kořeny problémů z dětství. Krizová intervence je jako záchranná sestra - rychlá, přímá, zaměřená na přežití.

Podle Vodáčkové z roku 2007 je úspěšná v 70-80 % případů, pokud je provedena správně. Ale to znamená, že terapeut nesmí:

• radit, co máte dělat
• porovnávat vaši ztrátu s vlastním příběhem
• zatlačovat vás, abyste „přestali být smutní“
• zakládat rozhodnutí za vás - třeba aby jste se rozešli, nebo změnili práci
• vyhodnocovat vaše emoce jako „špatné“ nebo „nepřiměřené“

Toto nejsou doporučení. To jsou zákazy. A při jejich porušení se terapie stává škodlivou. Na platformě Therapeuta.cz se 32 % negativních recenzí týká právě terapeutů, kteří „řekli, co mám dělat“. To je přesně to, co nesmíte dělat. Když vám terapeut řekne: „Měl bys se s ní rozejít“, nebo „Tvoje matka by to nechala být“, nezískáte odpověď. Získáte závislost.

Pravá pomoc je jiná. Uživatel „PražskýFilosof“ na Redditu napsal: „Terapeutka mi nedala rady, ale pomohla mi objevit, co chci já. To změnilo všechno.“ To je jádro krizové intervence. Neřešit váš problém. Pomoci vám najít vaši vlastní cestu k řešení.

Při rozchodu: Co chcete vlastně změnit?

Rozchod je nejčastější důvod, proč lidé hledají psychoterapii. A nejčastější chyba je začít řešit praktické věci - byt, peníze, děti - příliš brzy. První týdny jsou pro zpracování emoce. Ne pro rozhodování.

Doc. Hana Baštá z Univerzity Hradec Králové říká, že klíčem je „pojmenovat, co vlastně chcete změnit“. Ne: „Chci, aby se vrátil.“ Ale: „Chci být schopen žít bez toho, že mi někdo říká, jak mám být.“

U lidí, kteří prošli krizovou intervencí po rozchodu, je 78 % nejvíce ocenilo techniky, které jim pomohly obnovit sebedůvěru. Ne proto, že jim někdo řekl, že jsou hezký. Ale proto, že se naučili, že jejich hodnota nezávisí na tom, jestli někdo ještě miluje.

Pokud se cítíte jako „neúspěšný“, protože vztah skončil - to je myšlenka, kterou terapie pomáhá rozložit. Vztahy končí. To neznamená, že vy jste selhali. To znamená, že jste spolu někdy měli něco důležitého. A teď je čas najít něco jiného.

Při ztrátě: Truchlení nemá kalendář

Ztráta blízké osoby je jiná. Nemůžete ji „překonat“. Můžete se naučit žít s ní.

Prof. Jiří Raboch z 1. LF UK říká, že 42 % lidí přichází do krizového centra s tím, že si myslí, že „se zbláznilo“. Protože nechápete, proč se necítíte lépe. Proč vás napadá smích na pohřbu. Proč se cítíte vinen, že jste si neuvědomovali, že je nemocný. To není šílenství. To je lidská reakce na nemožnost.

Truchlení není proces, který má fáze jako „odmítnutí, rozhněvání, vyjednávání, deprese, přijetí“. To je starý model. Moderní přístup říká: truchlení je nepravidelné. Některé dny je těžké. Některé dny je všechno v pořádku. A to je v pořádku.

Když terapeut začne mluvit o svém bratrovi, který také zemřel - to je přesně to, co nesmíte dělat. To není empatie. To je přesunutí pozornosti. Pravá empatie je: „To zní nesnesitelné. Chci slyšet, jak to prožíváte.“

U 25 % lidí truchlení přechází do chronické formy. Když se nezdaří vytvořit nový vztah k zesnulému - třeba prostřednictvím psaní dopisů, návštěv místa, kde se setkávali, nebo zachování nějakého symbolu. To není „zadržování“. To je způsob, jak si pamatujete.

Při vyhoření: Není to lenost - je to signál

Vyhoření není to, že jste unavení. Je to to, že jste ztratili smysl. Práce už neříká nic. Váš příspěvek se zdá být zbytečný. Cítíte se jako stroj, který už neví, proč běží.

Kognitivně behaviorální terapie má při léčbě vyhoření úspěšnost 65 %, podle metaanalýzy z roku 2022. Ale to neznamená, že stačí „změnit myšlenky“. Znamená to, že se musíte podívat na systém, ve kterém jste. Je to vaše práce? Je to váš šéf? Je to vaše očekávání?

Studie ukazují, že 22 % vyhoření je spojeno s osobními vztahy. Pokud máte partnera, který vás nechává být, nebo pokud jste vztahem vždycky „zodpovědný za všechno“, pak i doma jste ve stálém režimu „musím to vydržet“.

Psychologie.cz říká: „V rámci vztahu by to měla být společná práce.“ Pokud jste vyhořeli, můžete navrhnout párovou terapii. Ne jako „váš problém“, ale jako „náš problém“. A to je důležité. Vyhoření není vaše chyba. Je to systém, který vás spotřebovává.

Kde najít pomoc - a jak ji rozpoznat?

V České republice je 3 245 certifikovaných psychoterapeutů. Krizová pomoc je dostupná v 17 krizových centrech po celé ČR. Neziskovky jako „Je spousta důvodů pro život“ nabízejí 24/7 linku zdarma.

Ceny se pohybují od 500 Kč (nežiskovky) po 2 500 Kč (soukromé kliniky). Průměr je 1 250 Kč za 50 minut. Pokud si nemůžete dovolit terapii, neznamená to, že nezasloužíte pomoc. Krizová linka nebo skupinová podpora jsou stejně důležité.

Od ledna 2023 můžete použít aplikaci KrizeHelp od Národního centra pro duševní zdraví. Chatbot vám pomůže najít klid, a pokud to nestačí, přepojí vás na terapeuta. To není náhrada. Je to první pomoc.

A jak rozpoznat dobrého terapeuta? Zkuste si položit otázku: „Pokud bych řekl, že chci zůstat v tomto vztahu, i když je to bolestivé - co by mi řekl?“ Pokud vám odpoví: „To je špatná volba“, je to špatný terapeut. Pokud řekne: „Co by se stalo, kdybys zůstal? A co by se stalo, kdybys odešel?“ - to je ten správný.

Co dělat dnes?

Nečekáte na „správný čas“. Krize nečeká. Pokud se cítíte ztracený, vyhořelý, nebo přetížený smutkem - nečekáte na „víc energie“. Začněte s jedním krokem.

1. Volte si bezpečného člověka - přítele, člena rodiny, někoho, kdo vás nekritizuje.
2. Řekněte mu: „Mám problém, který nevím, jak řešit. Potřebuji někoho, kdo mě slyší, ne kdo mi dá radu.“
3. Navštivte stránku Krizových center v ČR. Najděte nejbližší. Zavolejte. Neříkejte, že jste „blázen“. Řekněte: „Cítím se ztracený. Potřebuji pomoct.“
4. Neřešte nic dnes. Jen se nechte podpořit.

Největší chyba je myslet, že jste „příliš slabý“ na to, abyste požádali o pomoc. Ve skutečnosti je to nejsilnější věc, kterou můžete udělat.

Životní krize neznamená konec. Znamená začátek nového způsobu, jak žít. A vy to nejste sami.