Ukončení terapie – co potřebujete vědět

Když se blíží konec psychoterapeutického procesu, často se objeví otázky: Jak poznám, že je čas skončit? Co udělat, aby přechod byl stabilní? ukončení terapie, je úmyslný proces, během kterého terapeut i klient vyhodnocují dosažené cíle, připravují plán přechodu a uzavírají terapeutický vztah. Také známé jako závěrečné sezení, poskytuje prostor pro reflexi, posílení nových dovedností a nastavení dlouhodobé podpory.

Klíčovým krokem je strukturace terapie, systematické uspořádání sezení, aby se během nich postupně posilovaly získané změny a zároveň se připravovalo na ukončení. To zahrnuje revizi původních cílů, sledování pokroku a vytvoření konkrétního akčního plánu – například seznam copingových strategií, které si klient může v budoucnu přivolat. Strukturace také pomáhá udržet jasný rámec, což zvyšuje pocit bezpečí a podporuje autonomii klienta během posledních týdnů.

Často se ale stane, že po intensívním období terapii může klient cítit nejistotu a obavy ze selhání. Právě proto se doporučuje zpomalení terapie, záměrné snížení tempa a hloubky sezení několik týdnů před samotným koncem. Tento krok dává prostoru na integraci nových návyků a snižuje riziko relaps, návratu starých symptomů nebo vzorců chování po ukončení terapie. Praktické tipy zahrnují: pravidelné revizní sezení, domácí úkoly zaměřené na prevenci spouštěčů a rozvoj sebe-monitoringu. Výsledkem je stabilnější přechod do běžného života, kde klient už nečeká na pravidelnou podporu, ale dokáže sama odolávat obtížím.

V naší sbírce najdete další články, které rozšiřují téma ukončení terapie: od praktických rad, jak ověřit kvalifikaci terapeuta, přes tipy na zvládání úzkosti a stresu během posledních sezení, až po návody, jak využít online terapii či digitální nástroje pro podporu po terapii. Ponořte se do těchto zdrojů a vytvořte si vlastní plán, který vám pomůže skončit bezpečně, smysluplně a s pocitem úspěchu.