Může psychoterapie trvat věčně? Kdy nastává čas na ukončení

Už jste se někdy ptali, jestli psychoterapie může běžet bez konce? Ukónčení terapie není jen administrativní detail - je to klíčový moment, který odhaluje, zda jste dosáhli požadovaných změn, nebo se jen otáčíte dokola. V tomto článku rozbalíme, jak dlouho terapie běžně trvá, proč by měla mít jasný konec a jak rozpoznat signály, že je čas ji ukončit.

Jak dlouho terapie obvykle trvá?

Psychoterapie je systematický proces pomáhající lidem měnit myšlenky, emoce a chování není jednotnou jednotkou. Studie Hansena, Lamberta a Formana (2002) ukázala, že v experimentálních podmínkách průměrný počet sezení činí 12,7, zatímco v klinické praxi se průměrně pod 5 sezení. Krátkodobá terapie zaměřená na konkrétní problém (např. konfliktní vztah) může skončit během 3‑5 setkání, zatímco hlubší osobnostní work‑up může zabrat stovky hodin.

Skupinová terapie má ještě širší rozsah - podle Kratochvíla (2005) se pohybuje mezi 15 a 70 sezení, frekvence se liší od jednou týdně v ambulanci po denní sezení v terapeutických komunitách.

Proč by terapie neměla běžet donekonečna?

Existuje několik praktických i etických důvodů, proč nekonečná terapie není ideální:

• Finanční omezení: V ČR pojišťovny hradí maximálně 50 sezení ročně (Národní centrum zdravotnických informací, 2022). To automaticky vytváří časovou hranici.
• Efektivita: Metaanalýza Lamberta (2013b) ukazuje, že největší zlepšení nastává v rozmezí 12‑20 sezení. Počínaje tímto rozsahem často dochází jen k marginalním přínosům.
• Riziko závislosti: Terapeutická závislost může vzniknout, když klient používá sezení jako únik od reálných životních rozhodnutí (Timulák, 2005).
• Etický kodex: Česká psychologická společnost (2020) vyžaduje, aby délka terapie byla úměrná potřebám a cílům klienta a aby se prodlužování pravidelně revidovalo.

Kritéria pro prověření, zda je čas terapii ukončit

Profesionální terapeuti používají soubor měřitelných ukazatelů:

1. Dosažení předem definovaných cílů: Na začátku se stanoví konkrétní cíle (např. snížení skóre deprese o 30 % na Beck Depression Inventory).
2. Stagnace nebo regrese: Pokud po 10‑15 sezeních nedochází k dalšímu pokroku nebo se symptomy zhoršují, je čas na revizi.
3. Absence terapeutické závislosti: Když klient začíná očekávat terapii jako jediný způsob, jak zvládat problémy, je vhodné rozebrat alternativní copingové strategie.
4. Finanční a logistické faktory: Očekávaný počet zbývajících sezení od pojišťovny nebo dostupnost termínů.

Tyto indikátory by měly být kontrolovány pravidelně, ideálně každých 10 sezení (Česká lékařská komora, 2021).

Praktické nástroje pro monitorování pokroku

Nejčastěji se používají standardizované dotazníky, jako je Beck Depression Inventory (BDI), který měří intenzitu depresivních symptomů. Pokles o více než 30 % oproti výchozímu skóre je považován za signál úspěchu.

Další užitečné metody:

• Krátké sebehodnotící formuláře po každém sezení.
• Video‑záznamy nebo poznámky o emocích a chování mezi sezeními.
• Systematický feedback od blízkých (v rodinné terapii).

Jakmile se data shromáždí, terapeut společně s klientem vyhodnotí, zda jsou cíle splněny, a pokud ne, rozhodne se, zda změnit přístup nebo ukončit terapii.

Jak vést rozhovor o ukončení terapie

Ukončení by mělo být „setrvané“ - postupné prodlužování intervalů mezi sezeními s vědomým připomenutím, že proces končí. Výzkum Univerzity Karlovy (2014) ukazuje, že taková metoda snižuje riziko návratu symptomů o 42 % oproti náhlému stopnutí.

Doporučený postup:

1. V první fázi připomeňte dosavadní pokrok a soustřeďte se na konkrétní úspěchy.
2. Navrhněte, aby se intervaly mezi sezeními prodloužily z jedné na dva týdny, pak na měsíc.
3. Zaznamenejte plán „co dál“ - například samostatné techniky, knihy nebo podpůrné skupiny.
4. Po posledním sezení udělejte závěrečný sebehodnotící dotazník a rozlučte se s pozitivním shrnutím.

Klient tak získá pocit uzavřenosti a stále má přístup k nástrojům, které mu pomohou udržet změny.

Co říkají studie o rizicích prodlužování terapie

Podle výzkumu Výzkumného ústavu zdravotní péče (2022) 32,7 % klientů, kteří absolvovali více než 50 sezení, uvedlo, že by terapii ukončili dříve, kdyby měli jasnější plán. V meta‑analýze Lamberta (2013b) se zjistilo, že 5‑10 % klientů během terapie výrazně zhorší, což zdůrazňuje potřebu pravidelného monitoringu.

V českých datech z InPsy Masarykovy univerzity (2023) je spokojenost po 15‑25 sezeních s předchozím plánem ukončení 78,4 %, zatímco po více než 40 sezeních bez plánu pouhých 42,1 %. To potvrzuje, že strukturovaný časově omezený model přináší lepší výsledky a vyšší spokojenost.

Rozhodovací tabulka - kdy zvážit ukončení terapie

Tipy pro klienty i terapeuty

Pro klienty: Na první sezení požádejte o jasný plán - kolik sezení, jaké cíle, jak se bude měřit úspěch. Pravidelně si zapisujte vlastní pokrok, a pokud se vám zdá, že se nic nezlepšuje, nebojte se otevřeně říct „potřebuji změnu“.

Pro terapeuty: Vytvořte smlouvu o spolupráci, kde jsou definovány kritéria ukončení. Po každých 10 sezeních provádějte strukturovaný review a sdílejte data s klientem. Buďte připraveni na rozhovor o ukončení - není to selhání, ale součást terapeutického růstu.

Co dělat, když se rozhodnete terapii prodloužit?

Prodloužení není automatické „máslo na chleba“. Přehodnoťte, zda je problém stále stejný, nebo se objevil nový. Zvažte jiné formáty - skupinová terapie, on‑line podpora či intervenční work‑shopy. To pomůže zabránit pocitu, že se „zasekáváte“ v jedné metodě.