Uvědomujete si, že vztahová terapie může být nebezpečná, když v rodině dochází k násilí? Mnoho lidí si myslí, že společné sezení s terapeutem pomůže obnovit vztah. Ale v případě domácího násilí to může znamenat další krok k ohrožení života oběti. V Česku se každý rok stává tisíce případů, kdy terapie nejen nezlepšila situaci, ale zhoršila ji - často s fatálními důsledky.
Co je intimní terorismus a proč je to jiné než běžné sporům?
Násilí v rodině není jen náhodný výbuch vzteku. Většina případů - až 70 % - patří do kategorie intimního terorismu. To je systematické, dlouhodobé udržování moci a kontroly nad partnerem prostřednictvím strachu, manipulace a izolace. Není to jen šlopatá ruka nebo křik. Je to kontrola všech aspektů života: kdo může volat, kde může jít, kolik peněz má, co si může myslet. V 68 % případů pachatelé omezuje kontakt oběti s rodinou a přáteli. V 72 % kontrolovali finanční prostředky. V 57 % sledovali zprávy, e-maile, sociální sítě.
Intimní terorismus není reakce na stres. Je to strategie. A vztahová terapie, která předpokládá rovnost obou stran, je pro tuto situaci nevhodná - a dokonce nebezpečná. Když se oběť a pachatel sejdou v jedné místnosti, pachatel často využije terapeutické sezení jako platformu pro obviňování, zneužívání slov a další manipulaci. V 95 % případů, kdy terapie proběhla bez předchozího individuálního posouzení, pachatel využil sezení k posílení své kontroly.
Kdy je vztahová terapie opravdu nebezpečná?
Ne každý případ násilí je stejný. Někdy se jedná o situativní násilí - například výbuch vzteku kvůli pracovnímu stresu nebo alkoholu. Takové případy tvoří jen 30 %. Ty mohou být po několika měsících individuální práce vhodné pro párovou terapii. Ale většina případů je jiná.
Podle nejnovějších dat z Ministerstva práce a sociálních věcí (2023) je vztahová terapie kontraindikována, pokud:
- pachatel popírá, že násilí vůbec existuje (73 % případů)
- oběť čelí výhrůžkám zabitím (28 %)
- dochází k kontrole všech aspektů života (65 %)
- pachatel má historii trestné činnosti (42 %)
- oběť trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) (47 %)
V 100 % případů, kdy terapie proběhla bez bezpečnostního plánu pro oběť, došlo k eskalaci násilí během prvních tří měsíců. To není náhoda. To je systém.
Proč terapeuti někdy dělají chybu - a co s tím?
Ne všichni terapeuti jsou vyškoleni rozpoznat rozdíl mezi běžným konfliktem a intimním terorismem. Výzkum z roku 2022 ukázal, že 41 % žen, které se obrátily na terapeutické služby, zažily další násilí během terapie. A 79 % českých terapeutů nebylo adekvátně připraveno na práci s těmito případy.
Někteří terapeuti věří, že „všechno lze vyřešit hovorem“. Ale když jedna strana kontroluje druhou, hovor není rovný. Je to nástroj pro manipulaci. Když pachatel řekne: „Ty jsi mě na to nutila“, nebo „Kdyby jsi nebyla tak náročná, nebylo by to tak hrozné“, terapie přestává být pomocí a stává se dalším nástrojem násilí.
Organizace jako Sančedětem nebo Spondea učí: Nejprve bezpečnost. Pak terapie. Pokud oběť nemá bezpečné místo, kde může být sama, pokud nemá podporu, pokud se bojí, že jí nikdo neuvěří - terapie není možná. V 92 % případů, kdy ženy přišly do krizových útulků, byly varovány pachatelem, že jim nikdo nebude věřit. Jak může někdo mluvit o pravdě v přítomnosti člověka, který vám říká, že jste lživá?
Co je bezpečná cesta? Individuální terapie a odloučení
Bezpečná cesta nezačíná sezením spolu. Začíná oddělením.
Podle metodiky Nadace Sirius (2023) je pro párovou terapii nezbytné splnit čtyři podmínky:
- Oba partneři musí dobrovolně souhlasit - bez jakéhokoli nátlaku.
- Pachatel musí přijmout odpovědnost za násilí - nejen říct „omlouvám se“, ale opravdu pochopit, že to bylo jeho volba.
- Nesmí existovat aktuální hrozba fyzického násilí.
- Oběť musí mít přístup k bezpečnému prostředí mimo terapeutické sezení - tedy k přítomnosti důvěryhodné osoby, k útulku, k podpoře.
Pokud není splněna alespoň jedna z těchto podmínek - terapie nesmí probíhat. Více než 85 % případů domácího násilí v Česku tyto podmínky nesplňuje.
Bezpečná cesta vypadá takto:
- Oběť se obrátí na intervenční centrum (např. Spondea, Sančedětem) - ne na běžného terapeuta.
- Pachatel se podrobí individuální terapii po dobu minimálně šesti měsíců - jen tehdy se začne pracovat na změně chování.
- Po šesti měsících se hodnotí, zda pachatel opravdu přebírá odpovědnost - nejen říká, že se změnil.
- Pokud ano, a oběť je připravena, až tehdy se zvažuje párová terapie - a jen s přítomností terapeuta, který je specializovaný na násilí v rodině.
Podle analýzy 450 případů z let 2020-2023 dodržování těchto kroků snižuje riziko eskalace násilí o 87 %.
Co dělat, když se někdo obrátí na vás s žádostí o vztahovou terapii?
Nezaměňujte laskavost za bezpečnost. Pokud vás někdo požádá o párovou terapii a víte, že vztah obsahuje násilí - nezahajte sezení. Místo toho:
- Přesuňte oběť na odborné centrum - Spondea, Sančedětem, nebo Centrum pro ženy zasažené násilím.
- Navštivte stránky Ministerstva práce a sociálních věcí - tam najdete seznam certifikovaných intervencí.
- Nezahajte párovou terapii, pokud pachatel nejde na individuální terapii - a pokud nevykazuje skutečnou změnu.
- Pamatujte: vztahová terapie není řešení pro násilí. Je to poslední krok - a jen pokud je všechno jiné bezpečné.
Největší chyba je myslet si, že „pomůžeme jim najít kompromis“. Ne. Největší pomoc je říct: „Tento vztah vás ničí. Nejprve se musíte zachránit.“
Co se stane, když terapie proběhne bez podmínek?
Studie z Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity (2024) analyzovala 127 případů. V 78 % případů, kdy terapie začala bez přijetí odpovědnosti pachatelem, došlo k eskalaci násilí během prvních šesti měsíců. V 63 % případů, kdy byla terapie navržena bez individuálního hodnocení, oběť zažila další násilí.
V 82 % případů, kdy ženy absolvovaly párovou terapii bez odloučení, hlásily zvýšené násilí během tří měsíců. A v 79 % případů, kdy oběť nezačala s individuální prací na trauma, měla třikrát vyšší pravděpodobnost vývoje PTSD po dvou letech.
Toto není teorie. Je to data. Je to realita. A každý případ je člověk, který se mohl zachránit - kdyby se k němu přistoupilo správně.
Kde hledat pomoc, když jste obětí nebo znáte někoho, kdo je?
Nemusíte to dělat sami. V Česku existují organizace, které mají zkušenosti a podporu.
- Spondea - nabízí bezplatnou pomoc obětem, včetně bezpečnostních plánů a právní podpory.
- Sančedětem - specializuje se na práci s pachateli i obětmi, má vyškolené terapeuty a certifikované programy.
- Národní centrum pro násilí na ženách - má linku 24/7 a pomáhá s útulky, právními kroky a psychologickou podporou.
- Ministerstvo práce a sociálních věcí - poskytuje seznam certifikovaných služeb podle nejnovějších standardů z prosince 2023.
Nejde o to, zda vztah může být zachráněn. Jde o to, zda člověk může být zachráněn. A to je první otázka, kterou si musíte položit.
Může vztahová terapie pomoci, když se pachatel omluví a slíbí, že se změní?
Ne. Omluva a sliby samy o sobě neznamenají změnu. V 78 % případů, kdy pachatel řekl „omlouvám se“, ale neuznal odpovědnost, došlo k eskalaci násilí. Pravá změna trvá minimálně šest měsíců individuální terapie a je vidět ve změně chování - ne ve slovech. Pokud se pachatel nechce podrobit individuální terapii, je to varovný signál.
Co když oběť chce terapii, protože miluje pachatele?
Láska a bezpečnost nejsou to samé. Pokud se oběť bojí, že ji opustíte, pokud se cítí vinnou, pokud se bojí, že jí nikdo neuvěří - to je příznak manipulace. Vztahová terapie v takovém případě může zvýšit pocit viny a izolace. Nejprve je třeba pomoci oběti obnovit sebevědomí a bezpečnost. Až potom, pokud vůbec, může být zvažována společná terapie.
Je možné, že vztahová terapie pomůže, když násilí bylo jen jednou?
Jednorázový incident může být situativní násilí - ale i tak je třeba posoudit kontext. Pokud byla základním důvodem kontrolující chování, manipulace nebo strach - i jednou stačí k tomu, aby se terapie nezačínala společně. V 30 % případů je násilí situativní, ale i ty vyžadují individuální posouzení. Nikdy nezačínejte párovou terapii bez bezpečnostního plánu.
Co dělat, když terapeut navrhuje párovou terapii, i když jsem obětí?
Zastavte se. Nenechte se přesvědčit. Většina terapeutů v Česku není vyškolena pro práci s násilím v rodině. Pokud vás terapeut nutí k párové terapii, i když se cítíte nebezpečně, je to nebezpečné. Zavolejte na linku Národního centra pro násilí na ženách (800 123 456) nebo kontaktujte Spondeu. Máte právo na bezpečnost - a nikdo vám to nemůže odepřít.
Je možné, že pachatel se změní a vztah se zlepší?
Ano, změna je možná - ale jen pokud pachatel přebírá odpovědnost, pracuje na sobě po dobu nejméně šesti měsíců a nemá historii vážného násilí. A i pak je to dlouhý proces. Nejde o to, jestli se může změnit. Jde o to, jestli je bezpečné pro vás zůstat. Váš bezpečnostní plán je důležitější než jeho změna.
