Mám jít na psychoterapii? Kdy je terapie vhodná a pro koho je určena

Terapeut vám nepřinese recept na štěstí. Ale pomůže vám najít vlastní odpovědi. To je rozdíl. Zatímco psychologické poradenství řeší konkrétní problém - třeba jak se vyrovnat s rozvodem nebo jak mluvit s dítětem - psychoterapie se pohrabává v hlubinách. V kořenech. V tom, co vás tvarovalo v dětství, co vás naučilo, že jste nevhodní, nebo že musíte být dokonalí, aby vás někdo miloval.

Kdy je čas jít na terapii?

Není potřeba čekat, až vás deprese zničí nebo úzkost vás zablokuje v posteli. Stačí, když se cítíte „mimo“. Když se vám zdá, že život vás nechává za rohem. Když se vám zdá, že všechno, co děláte, je nějaké „přežívání“, a ne život.

Tady je pět jasných signálů, že je čas zvážit terapii:

1. Problémy trvají déle než dva týdny. Když se nechutí jíst, nemůžete spát, nebo se vám nechce vstávat, a to už více než 14 dní - není to jen „špatný týden“. Je to signál.
2. Opakují se stejné vzorce. Vždycky se dostanete do vztahu s někým, kdo vás zneužívá? Vždycky se cítíte v práci jako nepotřebný? To není náhoda. To je vzor. A terapie vám pomůže ho uvidět.
3. Fyzické příznaky bez příčiny. Když vás bolí hlava, žaludek nebo záda, ale lékař říká, že „všechno je v pořádku“ - možná to není tělo, ale duše, která volá o pomoc.
4. Pokusy o řešení selhaly. Četli jste knihy, sledovali jste YouTube, hledali jste rady na internetu - a nic se nezměnilo? To není váš problém. To je znamení, že potřebujete jiný přístup.
5. Chcete vědět, proč jste takový, jaký jste. Nechcete jen „být šťastnější“. Chcete pochopit, proč se vám vždycky zdá, že jste „méně hodný“, nebo proč se vám nechce důvěřovat lidem. To je právě to, co terapie dělá.

Není potřeba být „šílený“, abyste šli na terapii. Stačí, když se cítíte „zatlačený“. Když jste unavení z toho, že musíte být „silný“. Když jste unavení z toho, že se musíte sám sebou vyrovnávat.

Pro koho je psychoterapie určená?

Psychoterapie není jen pro lidi s diagnózou. Není jen pro ty, kdo mají deprese nebo úzkostné poruchy. Ačkoli tyto poruchy postihují až 17 % populace v ČR, terapie je pro každého, kdo:

• Prožívá chronickou úzkost - třeba že se vždycky obáváte, že něco zle dopadne, i když není žádný důvod
• Trpí opakujícími se depresemi - třeba každým podzimem
• Chce pochopit, proč se vztahy zasekávají
• Chce překonat pocit, že „nikdy nebude dostatečně dobrý“
• Chce přestat být „vždycky ten, kdo pomáhá“ a začít se starat o sebe
• Je v pomáhajícím povolání - učitel, zdravotník, sociální pracovník - a cítí, že se blíží vyhoření (které postihuje 28 % zaměstnanců v ČR)
• Prostě chce žít hlouběji a autentičtěji

Psychoterapie není pro „poraněné“. Je pro lidi, kteří chtějí přestat přežívat a začít žít. Pro ty, kteří už nechtějí jen „zvládnout“ život, ale pochopit ho.

Co se děje na terapii?

Není to žádný představení. Nejsou tam žádné křesla, kde byste leželi a mluvili o matce. Nejsou tam žádné testy. Nejsou tam žádné „předpisy“.

Je to rozhovor. Ale ne takový, jaký máte s přítelem. Je to rozhovor, kde vás někdo poslouchá - opravdu poslouchá. Bez toho, aby vás posuzoval. Bez toho, aby vám říkal, že „to není tak zlé“. Bez toho, aby vás chtěl „napravit“.

Terapeut vás nechá mluvit. A pak vás položí otázku, která vás zaskočí: „A co by se stalo, kdyby jste to dovolili?“ Nebo: „Kdy jste poprvé cítil, že jste „nepotřebný“?“

Existuje několik směrů. V ČR je nejčastější kognitivně behaviorální terapie (KBT) - 45 % terapeutů ji používá. Ta se zaměřuje na to, jak vaše myšlenky ovlivňují vaše chování. Třeba: „Když někdo neodpoví na zprávu, znamená to, že mě nenávidí.“ KBT vám pomůže zjistit, že to není pravda. A že to je jen váš starý vzor.

Pak je psychodynamická terapie - 30 % terapeutů. Ta se ptá: „Odkud to přišlo?“ Třeba: „Proč jste vždycky cítil, že musíte být dokonalý?“ A hledá odpovědi v dětství, v rodině, v zkušenostech, které jste si zapamatovali - nebo které jste si zapomněli.

A je humanistická terapie - 15 % - která vám říká: „Jsi dostatečný. Už jsi. Jen potřebuješ to uvidět.“ A systémová terapie - 10 % - která se dívá na vztahy: jak se vaše rodina, partner nebo kolegové ovlivňují vás a vy je.

Neexistuje „nejlepší“ metoda. Existuje metoda, která vám sedí. A to se zjistí až na prvním sezení.

Cena, čas a jak to funguje v ČR

Terapie není levná. V ČR platíte průměrně 800-1 500 Kč za 50 minut. V Praze se můžete dostat až na 2 000 Kč. V menších městech, třeba v Olomouci, kde žiji, je průměr kolem 1 100 Kč. Ale nezapomeňte: Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) pokrývá část nákladů - až 50 sezení ročně - pokud máte diagnostikovanou poruchu, jako je deprese nebo úzkostná porucha. Potřebujete pouze doporučení od lékaře.

Trvání? Některé terapie jsou krátkodobé. KBT často trvá 12-20 sezení. Jiné - jako psychodynamická - mohou trvat roky. Ale většina lidí začne cítit změnu po 8-12 sezeních. A 70 % lidí ukončí terapii do 12 měsíců. Ne proto, že „to nefungovalo“. Ale proto, že dosáhli toho, co chtěli.

Online terapie? Je tu. Ale je to ještě novinka. V zahraničí je běžná. V ČR ještě ne. Prof. Radek Ptáček upozorňuje: „Pokud se vám během online sezení zhorší stav a potřebujete okamžitou pomoc, nemůžete ji dostat.“ Takže pokud máte vážnější potíže, preferujte osobní setkání.

Co se může špatně dít?

Ne každý terapeut je dobrý. A ne každý vztah mezi terapeutem a klientem funguje. To je normální. Ale jsou značky, které byste měli znát:

• Terapeut vám říká, co máte dělat - ne vás vede k pochopení.
• Terapeut vás posuzuje: „To jsi měl udělat jinak.“
• Terapeut vás přerušuje, přeskočí témata, nebo se ptá na věci, které s vámi nemají nic společného.
• Nechává vás mluvit jen pár vteřin, než začne mluvit sám.

To není terapie. To je „výuka“ nebo „moralizování“. A to nechcete.

Na druhou stranu: dobrý terapeut vás nechá mlčet. Vás nechá plakat. Vás nechá říct: „Nevím.“ A pak se jen zeptá: „A co se stalo, když jste to řekl?“

Nezapomeňte: máte právo změnit terapeuta. Pokud vám někdo nevyhovuje - změňte ho. Nejde o to, že jste „těžký klient“. Jde o to, že nebyl ten správný pro vás.

Je terapie riziková?

Ano. Je riziková. Protože se v ní musíte podívat do vlastních ran. Musíte se podívat na to, co jste si skryli. Musíte přiznat, že jste unavení. že jste zklamání. že jste se bojeli. že jste se cítili sami.

A to může bolet. Může vás to zranit. Může vás to vyděsit.

Ale je tu ještě větší riziko: riziko, že nic nezkusíte. Riziko, že budete dál přežívat. Riziko, že budete dál věřit, že jste „méně hodný“. Riziko, že budete dál hledat „řešení“ na internetu, zatímco vaše duše se zatváří.

Život je rizikový. Bez terapie. S terapií. Vždycky.

Psychoterapie není zázrak. Není to „lék“. Je to proces. Je to cesta. A někdy je to jediná cesta, která vás opravdu přivede domů - k sobě.

Co dělat dnes?

Nemusíte se rozhodnout hned. Ale můžete udělat jednu věc:

1. Podívejte se na stránku České asociace pro psychoterapii. Najděte terapeuta, který má registraci a je zaregistrovaný.
2. Najděte někoho, kdo pracuje se směrem, který vás zaujal - KBT, psychodynamická, systémová.
3. Zavolejte. Zeptejte se, jaký je první kontakt. Většina terapeutů nabízí 15-20 minutový rozhovor zdarma.
4. Pojďte. Ne jako „klient“. Jako člověk, který se chce poslechnout.

Nejde o to, jestli „budete schopný“. Jde o to, jestli chcete. A jestli chcete, už jste na cestě. Než jste se tuto otázku položili - už jste začali.