Komorbidity OCD, depresí a úzkostných poruch: jak léčit více poruch najednou

Když se člověk potýká s náhlými, nekontrolovatelnými myšlenkami, že něco špatně udělal, nebo musí neustále umývat ruce, aby se cítil bezpečně, může to být OCD - obsedantně kompulzivní porucha. Ale často to není jen ono. Většina lidí s OCD má zároveň i depresi nebo úzkostnou poruchu. A to komplikuje všechno: diagnostiku, léčbu, i samotný život.

Co je komorbida, když OCD, depresie a úzkost jdou dohromady?

Komorbida znamená, že máte dvě nebo více poruch najednou. U OCD to není výjimka - je to pravidlo. Podle studií z roku 2008 až 76 % lidí s OCD má zároveň nějakou úzkostnou poruchu. Tři z každých pěti mají také depresi. A to není náhoda. Myšlenky, které vás trápí - například strach, že někdo zemře, pokud nezkontrolujete plyn 17x - jsou únavné. Přetrvávají. A časem vás to vyčerpá. Ztrácíte zájem o život. Spíte málo. Nechcete nikoho vidět. A to je depresivní stav. Nebo se vám stává, že i když nejste v úzkosti kvůli rituálům, tak vás trápí, že se budete muset na něco ptát, nebo že vás někdo pozná. A to je sociální úzkost.

Na fóru pro lidi s OCD v Česku se často píše: „Lékař mi řekl, že mám deprese. Léčil jsem se pět let. Až poté mi někdo řekl, že to je OCD.“ Průměrně to trvá 7,2 roku, než se správně diagnostikuje. A to proto, že depresivní příznaky jsou viditelnější. Lékaři často vidí jen smutek, ne vidí, co se děje uvnitř hlavy.

Proč je to tak obtížné léčit?

Když máte jen OCD, můžete se zaměřit na jednu věc: jak přestat dělat ty rituály. Ale když máte ještě depresi, tak nechcete vůbec nic dělat. Když máte úzkost, tak se bojíte, že terapie vás zničí. A když už se rozhodnete jít k lékaři, tak vás čeká další překážka - léčba je složitá.

Existují dvě hlavní cesty: léky a terapie. Léky jsou většinou SSRI - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. To jsou třeba escitalopram, sertralin nebo clomipramin. Tyto léky fungují na OCD lépe než na jiné poruchy. Ale není to rychlé. Musíte je brát nejméně 12 týdnů, než začnete cítit nějakou změnu. A pak ještě měsíce, než se věci zlepší. A mnoho lidí přeruší léčbu, protože mají nevolnost, ztrátu libida nebo nespavost.

Terapie je jiná. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) s technikou ERP - Expozice a Zábrana Rituálu - je zlatým standardem. Znamená to, že se naučíte vstoupit do situace, která vás děsí (např. se dotknout kohoutku, aniž byste si ruce umyli), a poté se zdržet rituálu (umytí rukou). Na začátku je to strašidelné. Ale po několika týdnech se váš mozek naučí: „Tohle nezabije mě.“ A to je klíč. Výsledky trvají i po ukončení terapie. To je výhoda oproti lékům, kde se příznaky často vracejí, jakmile léky přestanete brát.

Když máte všechno najednou - co dělat?

Je pravda, že kombinace léků a KBT je efektivnější než jen jedno. Některé studie ukazují, že 80 % lidí reaguje na kombinaci. Ale jiné ukazují, že KBT sama o sobě je stejně účinná. Co tedy dělat?

Nejlepší přístup je personalizovaný. Pokud máte těžkou depresi, která vás drží v posteli, tak začněte léky. SSRI pomohou nejen s OCD, ale i s depresemi. Pokud máte jen mírnou depresi, ale váš OCD je těžké a narušuje vám život - začněte s KBT. A pokud máte úzkost z toho, že vás někdo pozná, že děláte rituály - pak je důležité začít s ERP v bezpečném prostředí, možná i ve skupině. Výzkum z roku 2017 ukazuje, že 6týdenní intenzivní skupinová KBT u lidí, kteří na léky nereagovali, může vést k významnému zlepšení.

Problém je ale v dostupnosti. V Česku má jen 32 % zdravotnických zařízení specializovanou KBT pro OCD. A čekací doba na první schůzku je průměrně 4,7 měsíce. Zatímco léky jsou k dispozici téměř všude - 98 % zdravotních pojišťoven je pokryje.

Co dělat, když nic nefunguje?

Někdo neodpovídá na léky ani na KBT. To není znamení, že jste „ztracený“. To je jen znamení, že potřebujete jiný přístup. Existují pokročilé metody, které se používají jen u velmi těžkých případů. Například hluboká mozková stimulace - jako „kardiostimulátor“ pro mozek. Elektrody se implantují do oblastí, které jsou příliš aktivní u OCD - orbitofrontálního kortexu, thalamu nebo striata. Tyto oblasti tvoří takzvaný CSTC obvod. A když ho „ztlumíte“, příznaky ustoupí. Studie ukazují, že u 40-60 % pacientů s rezistentním OCD to funguje. Ale to je zákrok, který se dělá jen jako poslední možnost.

Experimentální léky, jako memantin nebo N-acetylcystein, které ovlivňují glutamátový systém v mozku, jsou teď zkoušeny na Psychiatrické klinice 1. LF UK. Zatím nejsou široce dostupné, ale ukazují slibné výsledky. A budoucnost? Personalizovaná medicína. Vědci zkoumají, jak genetika a neuroobrazování (např. fMRI) mohou říct, který lék nebo terapie bude pro vás nejlepší. To už není sci-fi - je to výzkum, který probíhá právě teď.

Co můžete dělat dnes?

Nechte se nejprve diagnostikovat. Pokud vás lékař léčí jen na depresi a nic se nezlepšuje - požádejte o vyšetření na OCD. Ptejte se: „Může to být také OCD?“ V Česku je to častý případ, že se OCD přehlédne. Pokud máte nějaké rituály, které vás trápí, ale nevíte, jestli jsou „normální“, tak je to už důvod k vyšetření.

Nečekejte, až vás to zničí. Léčba OCD s komorbiditou trvá dlouho, ale funguje. 70 % lidí s OCD reaguje na léčbu. A pokud se vám podaří najít kombinaci, která funguje - může to změnit váš život. Mnoho lidí, kteří se v minulosti cítili ztracení, dnes pracují, mají vztahy, cestují. A to jen proto, že se konečně dozvěděli, co je skutečně špatně.

Nejste sami. A není to vaše vina. OCD, depresie a úzkost nejsou příznaky slabosti. Jsou to příznaky neurobiologického selhání. A jako každé selhání - to se dá opravit. Jen potřebujete správný přístup. A trpělivost. A někdy i trochu štěstí, že najdete správného lékaře. Ale tohle je možné. A tohle je v Česku možné - i když cesta není lehká.

Co se stane, když to ignorujete?

Ignorování neznamená úplné zlepšení. Naopak. Komorbidity se zhoršují. Depresie se prohlubuje. Úzkost se rozšiřuje. Rituály se zvyšují. Ztrácíte práci, vztahy, sebevědomí. A časem se stáváte „ztraceným pacientem“ - tím, kdo navštěvuje pět lékařů, ale nikdo neví, co s ním dělat.

Nejhorší je, že mnoho lidí se nikdy nevysloví. Nechtějí říct, že si myslí, že se zemře, pokud nezkontrolují plyn. Nechtějí říct, že se nechce vstávat, protože se bojí, že všechno zničí. A tak se ztrácejí. Ale tohle se dá změnit. A tohle se dá vyléčit.