Ne každý, kdo má poruchu autistického spektra (PAS), se rodí s touhou být osamělý. Naopak - mnozí lidé na spektru touží po hlubokých, trvalých vztazích. Chcí lásku, přátelství, spojení. Jen se to nevyjadřuje tak, jak se to běžně očekává. Když se někdo zamiluje, neurotypický člověk často hledá romantické žesty: květiny, pohledy, šeptání. Lidé s PAS často milují jinak. Například tím, že ti, kdo jsou pro ně důležití, dostanou podrobný přehled všech známých druhů hmyzu. Nebo tím, že každý den připraví oběd, protože vědí, že to druhý potřebuje. To není méně lásky. Je to jiná jazyka.
Co znamená lásku mít, když těžko říkáš, že ji máš?
Lidé s PAS mají stejně silné city jako kdokoli jiný. Jen je neumí převést do slov, která ostatní snadno pochopí. Někdo se může cítit zcela ztracený, když partner říká: „Dneska jsem unavená.“ Pro neurotypického člověka to znamená: „Chci trochu péče.“ Pro člověka s PAS to může znamenat: „Co je unavená? Jaký je přesný stav? Jaký je přesný počet hodin spánku?“
Podle výzkumu Kateřiny Slavíčkové z Univerzity Karlovy (2023) lidé s PAS často vyjadřují lásku skrze konkrétní činy - připravování jídla, správa rozpočtu, sledování zdravotního stavu partnera, nebo prostě přítomnost. Když partner řekne: „Děkuju, že jsi mi to řekl,“ a oni odpoví: „To jsem musel udělat,“ - neznamená to, že necítí. Znamená to, že pro ně je to přirozené, jako dýchat. A právě tohle pochopení je klíč.
Proč přátelství mezi lidmi s PAS a neurotypiky často selhává?
Nejčastější překážka není nedostatek citu. Je to nesoulad v komunikaci. Lidé s PAS často berou věci doslova. Když někdo říká „Máš pravdu,“ ve smyslu „Tak to nechme,“ - může být přijato jako „Ano, jsi nejchytřejší člověk na světě.“ Když někdo říká „Nemusíš to dělat,“ - může to znamenat „Nemusíš, ale já bych to chtěl.“
Společenské konverzace bez smyslu - „Jak jsi dnes?“, „Dobře, děkuju, a ty?“ - mohou být pro ně zdrojem únavy. Nejsou to věci, které mají smysl. Nejsou to věci, které přinášejí informace. Jsou to rituály, které neurotypický člověk vnímá jako normální. Pro člověka s PAS to zní jako „Mluvím, protože to je očekávané, ne protože mám co říct.“
Toto nepochopení vede k pocitu, že „ten druhý mě nechápe.“ Ale často není to o nechápání. Je to o jiném způsobu komunikace. Když partner ví, že „Nechci to dělat“ znamená „Nemám energii,“ a ne „Nechci tě,“ - může se vztah vyvinout. Když ví, že „Nemám rád večírky“ znamená „Nejsem schopný zpracovat více než tři lidi najednou,“ - může se z toho stát výhoda, ne nevýhoda.
Co říkají ti, kteří žijí s nimi?
Na webu zrzi.cz (2021) píše muž, který chodil s ženou s Aspergerovým syndromem: „Nejvíc bije do očí asi to, jak jsou skoro stejní jako lidé bez AS. Je pak mnohem těžší přijmout těch pár podivností.“
Co jsou ty „podivnosti“? Například:
- Ona nechce mluvit o tom, co cítí - ale bude ti každý den připravovat kávu ve stejnou hodinu.
- On nechce jít na koncert - ale bude ti celý týden věnovat čas, aby ti vysvětlil, proč je tento album skvělé.
- Ona se nezalekne, když jsi smutný - ale nebude ti říkat „Všechno se to vyřeší.“ Bude ti prostě sednout vedle a přečíst ti kapitolu z knihy, kterou má ráda.
Podle výzkumu z Autistická konference událost pořádaná Nadačním fondem ATYP, která se od roku 2022 zaměřuje na vztahy dospělých s poruchou autistického spektra (2022) se vztahy, kde oba partneři přijali, že „já jinak mluvím, ty jinak mluvíš,“ ukazují vysokou stabilitu. Věrnost, přesnost, důvěra - to jsou věci, které lidé s PAS často přinášejí výrazně silněji než neurotypičtí lidé.
Terapie: Není to o „napravení“ - je to o porozumění
Terapie pro vztahy lidí s PAS se často mylně zaměřuje na „naučení, jak být normální.“ To je špatný přístup. Nejúčinnější terapie nechávají člověka být tím, kým je. Místo toho se zaměřují na to, jak obě strany mohou lépe komunikovat.
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) upravená pro PAS se v Česku používá už od roku 2018. Ale nejde o to, jak „dělat vztahy jako v televizi.“ Jde o to:
- Rozumět, jak se člověk s PAS cítí v různých situacích - například, když je ve spěchu, když je přetížený smysly, když se cítí ztracený.
- Učit se, jak vyjádřit potřeby přímo - „Potřebuju tři hodiny sám,“ místo „Jsem unavený.“
- Učit partnera, že „nechci to dělat“ neznamená „nechci tě.“
- Společně vytvářet strukturu - například, kdo plánuje akce, kdo si pamatuje dny, kdo řeší konflikty.
Partnerská terapie není o tom, aby jeden „byl lépe“ než druhý. Je o tom, aby oba měli nástroje, které jim pomohou spolu fungovat. V Praze se od roku 2021 začaly objevovat terapeuti, kteří se specializují jen na vztahy lidí s PAS. Ceny se pohybují od 800 do 2000 Kč za hodinu, ale většina pojišťoven je stále nehradí pro dospělé - jen pro děti. To je problém. V roce 2022 bylo 37 % více dotazů na takovou terapii než v roce 2020.
Co můžeš udělat hned teď?
Nechceš čekat na terapeuta? Začni tady:
- Přestan se ptát „Proč to děláš?“ Začni se ptát: „Co to pro tebe znamená?“
- Nech ho mluvit o jeho zájmu. Pokud má rád vlaky, požádej ho, aby ti je vysvětlil. Ne proto, že chceš vědět o vlacích. Ale proto, že chceš vědět, co to znamená pro něj.
- Dej mu prostor. Když se vrátí z práce a řekne „Nechci mluvit,“ - neber to jako odmítnutí. Ber to jako „Potřebuju 45 minut, abych se přeřadil.“
- Plánuj společné činnosti. Lidé s PAS často potřebují vědět předem, co se bude dít. Neříkej: „Pojďme někam.“ Řekni: „Půjdeme v pátek do muzea v 16:00. Víš, co tam je?“
- Uč se rozpoznávat jeho jazyk lásky. Je to připravený oběd? Je to věrnost? Je to ticho, když jsi smutný? To je lásku.
Je to možné? Ano. A není to náhoda.
V roce 2023 bylo v Česku přes 12 000 dospělých s diagnostikovaným PAS. Počet diagnostik vzrostl o 142 % mezi lety 2018 a 2022. To znamená, že tisíce lidí hledají lásku. A najdou ji. Ne všichni. Ale mnozí. A většina z nich není „napravená.“ Jsou jen lépe pochopení.
Největší překážka není autismus. Je to mýtus, že „lidé s PAS nemají city.“ Ten mýtus se šíří i mezi psychology. V článku na Psychologie.cz (2021) byla klientka s AS slyšela: „Nemůžeš milovat.“ To je nepravda. Je to nevědomost.
Pravda je jednoduchá: Lidé s PAS milují. Jinak. Ale stejně silně. A když je partner schopen přijmout, že „má jiný jazyk,“ - vztah se může vyvinout do něčeho, co je hlubší než většina neurotypických párů.
Terapie není o tom, aby se „napravil.“ Je o tom, aby se pochopil. A aby se pochopil i partner. To je všechno, co potřebujete. Ne víc. Ne méně. Jen pochopení. A trochu trpělivosti.
Může člověk s autismem mít trvalý vztah?
Ano, může. Mnoho párů, kde jeden z partnerů má poruchu autistického spektra, funguje lépe než pár, kde oba jsou neurotypičtí. Důvod? Věrnost, přesnost, důvěra a hloubka vztahu - to jsou věci, které lidé s PAS často přinášejí výrazně silněji. Není to o „napravení“ - je to o tom, jak se oba partneři naučí komunikovat.
Proč lidé s autismem někdy vypadají „chladní“?
Ne proto, že nemají city. Ale proto, že neumí vyjadřovat emoce tím způsobem, který je v naší kultuře očekávaný. Když někdo řekne „Mám rád tě,“ a přitom nezvedne oči, neusměje se, nezvedne ruku - neurotypický člověk to může vnímat jako chladnost. Ale pro člověka s PAS to může být nejhlubší projev lásky, který je schopen v danou chvíli udělat.
Je terapie pro vztahy lidí s autismem efektivní?
Ano, pokud je správně navržená. Terapie, která se zaměřuje na rozvoj komunikace a porozumění, ne na „naučení normálního chování,“ je velmi účinná. Podle výzkumů z Autistické konference (2022) a výzkumu Kateřiny Slavíčkové (2023) se vztahy, kde oba partneři účastní terapie, zlepšují v 70 % případů během 6-12 měsíců.
Co dělat, když partner s autismem nechce mluvit o svých pocity?
Nech ho. Nezatlačuj. Místo toho se zaměř na jeho činy. Co dělá pro tebe? Co dělá, když se cítíš špatně? Co dělá, když máš problém? Tyto činy jsou jeho jazyk. Když začneš rozumět tomu, co dělá - ne to, co říká - začneš rozumět jeho citům.
Je možné mít přátelství s někým, kdo má autismus?
Ano, a mnohdy je to přátelství hlubší než jakékoliv jiné. Lidé s autismem často nevymýšlejí povrchní přátelství. Když se stanou přáteli - jsou to přátelé na celý život. Věrnost, upřímnost, přesnost - to jsou věci, které přinášejí bez kompromisů. Stačí jen umět komunikovat.
