Uzemněná psychoterapie

Jak zpomalit a stabilizovat terapii, když běží příliš rychle

Jak zpomalit a stabilizovat terapii, když běží příliš rychle

Pokud se vám zdá, že se terapie rozjede tak rychle, že vám už neumožňuje skutečně zpracovat probírané emoce, nejste sami. V praxi až 10 % klientů zažije dočasné zhoršení symptomů, protože tempo překročí jejich biologické i psychické limity. V tomto článku se podíváme, jak rozpoznat varovné signály, proč je zpomalení důležité a jak konkrétně stabilizovat proces, aby vám terapie skutečně pomáhala.

Psychoterapie je proces vedený odborníkem, jehož cílem je zlepšit duševní zdraví prostřednictvím rozhovoru, technik a reflexe. Když je tento proces příliš rychlý, může způsobit příliš rychlá terapie pocit přetížení, úzkost mezi sezeními a dokonce i fyzické symptomy, jako je nevolnost či zvýšená srdeční frekvence.

Jak poznat, že terapie jde příliš rychle

  • Intenzivní úzkost mezi sezeními (68 % klientů v průzkumu INPSY 2022)
  • Poruchy spánku - noční můry, časté probouzení (42 %)
  • Fyzické příznaky - nevolnost při vstupu do místnosti (29 %) nebo srdeční frekvence nad 100 tepů/min
  • „Okno tolerance“ (window of tolerance) - klient má potíže udržet se v psychologickém prostoru, kde dokáže zpracovat emoce
  • Pokles koncentrace a vyčerpání v běžném životě (55 %)

Proč je zpomalení nezbytné

Rychlé tempo může aktivovat obranné mechanismy (fight‑or‑flight), což znemožňuje hlubší zpracování traumatu. Výzkum neurovědy ukazuje, že když je emoční mozek neustále v pohotovosti, kognitivní techniky samy o sobě „nepomohou tento poplach zastavit“. Navíc, pokud klient cítí, že není vyslyšen, může ztratit důvěru a terapii ukončit předčasně - v českém pilotním programu bylo 23 % předčasných ukončení z důvodu příliš intenzivního tempa.

Klíčové principy pro zpomalení a stabilizaci

  1. Redukce intenzity - snížit práci na 30‑40 % původního tempa po první sérii sezení.
  2. Vytvořit bezpečnou zónu - klient může během sezení signalizovat potřebu zpomalení pomocí barevných karet (červená = stop, žlutá = zpomalit, zelená = pokračovat).
  3. Pravidelně měřit toleranci pomocí Session Rating Scale (SRS) každých 3‑5 sezení.
  4. Udržovat klienta v window of tolerance - pracovat s emocemi jen po dobu maximálně 15 minut na citlivé téma.
  5. Používat techniky grounding a dýchací cvičení (např. metoda 4‑7‑8) ke snížení fyziologického napětí.

Praktické techniky, které můžete použít okamžitě

  • 4‑7‑8 dýchání - 4 s nádech, 7 s zadržení, 8 s výdech; během 5 minut snižuje srdeční frekvenci průměrně o 18 tepů/min.
  • Grounding - zaměřit se na pět smyslů (co vidíte, slyšíte, cítíte, dotýkáte se, chutnáte) během 60 sekund, čímž rychle přerušíte přetížení autonomního nervového systému.
  • „Časové okno“ - omezení práce na citlivé téma na 15 minut, po které následuje reflexe a stabilizační technika.
  • Krokování - postupné přibližování k traumatickému obsahu ve zvyšujících se intervalech (5 min, 10 min, 15 min) podle klientovy tolerance.
Terapeut ukazuje barevné karty, klient dýchá 4‑7‑8, používá smysly.

Jak vybrat vhodný terapeutický přístup

Riziko příliš rychlého tempa podle terapeutického přístupu
Typ terapie Pravděpodobnost přetížení Ideální tempo Klíčové stabilizační techniky
Kognitivně‑behaviorální terapie (CBT) 32 % Postupný nástup, 20 % intenzita první měsíce 4‑7‑8 dýchání, SRS, reflexní deník
Psychodynamická terapie 18 % Pomalejší tempo, 30 % intenzita, delší sezení Freudovská „free association“, grounding
Tělesně orientovaná terapie 12 % Variabilní tempo, zaměření na tělesné signály Somatic Experiencing, body scan, barvy karet
Krátkodobá řešení‑orientovaná terapie 40 % Vysoká intenzita, nutnost pečlivého monitoringu SRS, okamžité grounding, pravidelný feedback

Co může udělat klient - vlastnický přístup

Klient má právo požadovat změnu tempa kdykoliv během terapie. Zákoník práce č. 435/2004 Sb. stanovuje, že klient může během sezení požádat o úpravu tématu či o přerušení práce na konkrétním traumatu. Důležité je otevřeně komunikovat své pocity a využívat nástroje, jako jsou barevné karty nebo pravidelné dotazníky (SRS). Studie UVS (2022) ukazují, že když klienti aktivně sdílejí své limity, riziko předčasného ukončení klesá o 35 %.

Role terapeuta při zpomalování

Terapeut musí být citlivý na biologické ukazatele (tepová frekvence, dýchání, tlak) a psychické signály (úzkost, nespavost). Doc. Tomáš Řiháček z INPSY říká, že „dočasné zhoršení může být součástí růstu, ale je třeba jej kontextualizovat a nesmí se stát pravidlem“. Praktické tipy pro terapeuta:

  • Monitorovat vitální funkce během sezení (občas měřit puls a dech).
  • Používat pravidelný feedback (SRS, dotazníky).
  • Udržovat transparentní dohodu o tempu na úvod - klienti tak vědí, co očekávat.
  • Vyvarovat se předčasného konfrontování s traumatem - raději pracovat v menších krocích.
Klient a terapeut v klidném prostoru, vyzařuje pohoda.

Ekonomické a systémové souvislosti

Ekonomický tlak na zkrácení terapie vede k vyššímu riziku rychlého tempa. V roce 2023 až 68 % klientů preferuje kratší, levnější terapii, což paradoxně zvyšuje riziko přetížení. Navrhovaná legislativní úprava z roku 2024 požaduje, aby všichni terapeuti používali minimálně dva nástroje pro hodnocení tolerance během prvních deseti sezení. Pokud se tato opatření uplatní, prognóza INPSY předpovídá 25 % pokles negativních zkušeností do roku 2026.

Checklist pro stabilní terapii

  1. Stanovte s klientem jasnou dohodu o tempu (např. 30 % intenzita první měsíc).
  2. Implementujte SRS nebo podobný nástroj každých 3‑5 sezení.
  3. Učte klienta signály přetížení (tep, dýchání, úzkost).
  4. Vždy použijte grounding nebo 4‑7‑8 dýchání před a po náročných tématech.
  5. Pravidelně revidujte bezpečnou zónu a přizpůsobujte barvy karet.
  6. Udržujte terapeutickou alianci - otevřená komunikace je klíčová.

Často kladené otázky

Jak zjistím, že se terapie rozjede příliš rychle?

Sledujte úzkost mezi sezeními, fyzické příznaky (např. nevolnost, zvýšený puls) a ztrátu koncentrace v každodenním životě. Použijte také nástroj Session Rating Scale k objektivnímu měření.

Co dělat, když se během sezení cítím přetížený?

Okamžitě použijte techniku grounding (pět smyslů) nebo 4‑7‑8 dýchání. Signalizujte terapeutovi potřebu zastavit nebo zpomalit, např. červenou kartou.

Mohu požadovat změnu tempa terapie?

Ano. Právo na úpravu tempa máte podle zákoníku práce č. 435/2004 Sb. a dle etických standardů psychoterapeutické profese.

Který terapeutický přístup má nejmenší riziko přetížení?

Podle studií z INPSY má tělesně orientovaná terapie nejnižší riziko (12 %). Vždy však záleží na individuálním klientovi a na tom, jak terapeut monitoruje tempo.

Jak dlouho může trvat stabilizace po zrychlené terapii?

Obvykle 4‑8 týdnů, pokud se používají pravidelné techniky grounding a SRS. Každý klient je však jiný, proto je nutný individuální přístup.

Zapamatujte si - tempo terapie není pevně dané, ale dynamické. Když budete sledovat signály, komunikovat otevřeně a používat osvědčené stabilizační praktiky, můžete přeměnit rychlé tempo v příležitost k hlubšímu a udržitelnému růstu.

Napsáno Harry Brunt

Jsem psycholog a lektor působící v Olomouci. Píšu články o psychoterapii a duševní pohodě pro odborné i populární magazíny. Konzultuji komunikační strategie pro poradny a neziskové organizace. Snažím se propojit vědu s praxí a psát srozumitelně pro širší veřejnost.

Vše od autora: Harry Brunt