Uzemněná psychoterapie

Enuréza a enkopréza u dětí: Jak léčit pomočování a pokakávání s psychologickou podporou

Enuréza a enkopréza u dětí: Jak léčit pomočování a pokakávání s psychologickou podporou

Často se stává, že dítě, které už má pět let, se probudí s mokrými šaty nebo má nečisté spodní prádlo. Rodiče se cítí vinní, dítě se stydí, a všichni se ptají: proč to dělá? A co s tím? Enuréza (pomočování) a enkopréza (pokakávání) nejsou chyba, nejsou lenost a ani nejsou „jen fáze“. Jsou to léčitelné poruchy, které často skrývají hlubší příčiny - a jejich řešení začíná tím, že je neoznačíme jako „špatné chování“.

Co je enuréza a enkopréza skutečně?

Enuréza je nevolné nebo svévolné vylučování moči u dítěte staršího pěti let. Enkopréza je opakované vyměšování stolice do spodního prádla u dítěte staršího čtyř let. Obě poruchy nejsou výsledkem nedostatku výchovy. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-10) a DSM-5 jsou to lékařsky uznávané diagnózy, které mají své příčiny - často fyzické, ale většinou psychologické.

Chlapci trpí enkoprézou častěji než dívky - poměr je až 6:1. A překvapivě: u 90-95 % dětí s enkoprézou je příčinou chronická zácpa. To není jen „málo ovoce“. Je to dlouhodobé udržování stolice, které způsobí, že konečník ztrácí citlivost. Stolice se hromadí, tlak na stěny roste, a když se nakonec něco uvolní, je to jen řídká stolice, která „utéká“ kolem zatlučené hmoty. Dítě to nevnímá, protože nervy už neodpovídají. A to je důvod, proč to vypadá, jako by dítě „nechtělo“ jít na záchod - ve skutečnosti prostě neví, že to musí.

Proč to dělá moje dítě?

Nejčastější příčina enkoprézy není špatná výchova. Je to chronická zácpa. Dítě se zdržuje, protože to bolelo při minulém vyprázdnění, nebo se bálo záchodu, nebo se ztratilo ve škole. A pak se to opakuje. Tělo se naučí ignorovat signály. A když se zácpa zhorší, začne se stolice „vymazávat“ - a dítě to neví.

Enuréza často přichází sama. Přibližně 30-40 % dětí s enkoprézou také pomočuje. To není náhoda. Obě poruchy mají společné kořeny: narušený režim, stres, nízká tělesná aktivita, nebo psychické zátěže - jako rozvod rodičů, nový sourozeneček, školní tlak.

U některých dětí je příčina organická - například malá anomálie v močovém traktu. Ale tyto případy jsou vzácné. Většina dětí nemá žádné „poruchy“ na vyšetření. Jejich tělo funguje. Jenže jejich nervový systém se naučil „nevnímat“.

Co dělat? Léčba není „příkaz“ - je to režim

Největší chyba, kterou rodiče dělají, je zkusit to „vyřešit“ výčitkami, tresty nebo „zákazem“ sladkého. To zhorší situaci. Léčba enurézy a enkoprézy je dlouhodobá - trvá minimálně šest měsíců. A její základ je třípólový:

  1. Nácvik defekačního režimu - každé ráno, hned po snídani, dítě sedne na záchod. Ne na pět minut. Na pět minut a pak je to za dnešek. A nechá se to opakovat každý den. Jak? Vypije sklenici vlažné vody - to stimuluje střevo. A sedí na záchodě. Bez telefonu. Bez knihy. Jen sedí. Pokud se nic nestane, je to v pořádku. Cílem není vyprázdnit, ale naučit tělo, že každý den v určitou chvíli je čas na záchod.
  2. Hydratace a strava - dítě potřebuje denně alespoň 1,5 litru tekutin. Voda, ne slazené limonády. A dost vlákniny: zelenina, ovoce, celozrnné pečivo. Příliš mnoho mléka a sýra může způsobit zácpu. A sladkosti? Zmenšují se. Ne zákazem, ale postupně. Dítě si musí zvyknout na jinou chuť.
  3. Psychologická podpora - tady začíná skutečná změna. Dítě, které se pokakává, se stydí. Může být vyloučeno ze školy, vystavováno posměchu, nebo se snaží všechno skrýt. To vede k úzkosti, depresi, izolaci. Rodiče často cítí vinnost. A to všechno musí být vyřešeno - ne s trestem, ale s poradenstvím. Klinický psycholog pomůže dítěti zpracovat pocit hanby, rodičům naučit, jak reagovat bez úhrůžek a jak podporovat místo kritiky.
Děti v táboře sedí v kruhu, jedno z nich se přiznává, ostatní přikyvují ve společenství.

Proč tábory fungují?

Od roku 2005 se v Česku organizují letní tábory pro děti s enurézou a enkoprézou. Každoročně se zúčastní kolem 120 dětí. A proč to funguje? Protože tam není „špatné dítě“. Tam je „dítě, které potřebuje pomoc“. Tam je režim: všechny ráno na záchod, půl litru vody na snídani, každý den pohyb, žádné tresty. A když dítě vypadne, nejsou to výčitky - jsou to „příště to zvládneš“.

Co se stane? Děti se naučí, že to nejsou „zvláštní“. Naučí se, že to jde. A často se v těchto táborech poprvé v životě přiznají: „Tak já to taky dělám.“ A to je krok, který se v domácnosti nikdy nestane.

Co dělat, když to nejde?

Někdy je potřeba lékařské vyšetření. Pediatr nejprve vyloučí organické příčiny - například úzký konečník, infekci močových cest, neurologický problém. Pokud je vše v pořádku, je čas na psychologa. Ne na „psychiatra“ - na klinického psychologa, který pracuje s chováním, emoce a rodinou.

Nezapomeňte: enkopréza a enuréza nejsou „nemoci, které dítě má“. Jsou to „problémy, které má rodina“. A řešení je společné. Rodiče musí být součástí léčby. Ne jako „kontroléři“, ale jako „podporu“. Dítě potřebuje vědět, že ho milujete i když se to stane. A že to neznamená, že je „špatné“.

Dítě a rodič jdou z lékařské konzultace, drží se za ruce, s jemným zářivým obrazem nervového systému.

Co neříkat a co říct

Nepište: „Už jsi velký, proč to děláš?“, „Když to zase uděláš, nebudeš mít sladké“, „Všichni to dělají, ale ty jsi jediný, co se pokakává.“

Říkejte: „Vím, že to není lehké.“ „Není to tvoje chyba.“ „Pojďme to zkusit znovu.“ „Dneska jsem tě velmi hrdý, že jsi šel na záchod.“

Nezabíjejte pocit viny. Zabíjíte důvěru. A důvěra je to, co potřebujete, abyste to zvládli.

Co vědět o léčbě

  • Enkopréza a enuréza se často vyskytují spolu - léčba musí být komplexní.
  • U 90 % dětí je příčinou zácpa - ne psychika, ale tělo.
  • Režim trvá nejméně šest měsíců. Ne týden. Ne měsíc.
  • Příprava na školu - nejde o „nechávání záchodu“, ale o nácvik pravidelnosti.
  • Letní tábory jsou nejúčinnější nástroj - protože tam není strach z posměchu.
  • Psychologická podpora není „případné doplnění“ - je to základ.

Co dělat hned teď?

  1. Upravte denní režim: každé ráno 15 minut na záchod, hned po snídani. S vlažnou vodou.
  2. Zkontrolujte stravu: zvýšte vlákninu, snižte mléko a sladkosti.
  3. Požádejte o konzultaci s pediatrem - ne abyste zjistili „co je špatně“, ale abyste vyloučili organickou příčinu.
  4. Podívejte se na tábory pro děti s enurézou a enkoprézou. V Česku je jich několik. Nejde o „odpočinek“ - jde o léčbu.
  5. Požádejte o schůzku s klinickým psychologem - i když se dítě „nechovej“ jako „potřebuje pomoc“.

Je to dlouhá cesta. Ale každý krok je krok k svobodě. Nejen pro dítě. Pro vás také.

Je enkopréza dětská nemoc?

Enkopréza není nemoc, ale funkční porucha. Je to stav, kdy tělo ztratilo schopnost správně reagovat na signály konečníku. Není to genetická porucha, nezávisí na zdraví v běžném smyslu. Je to výsledek dlouhodobého narušení režimu a často spojeného stresu. Léčí se, ne vyléčí se „sám“.

Může dítě přestat pokakávat samo?

Ano, ale jen u malé části dětí - přibližně 15 % případů se vyřeší samo o sobě. U většiny to trvá roky, pokud se nic neudělá. A čím déle to trvá, tím těžší je to zvrátit. Léčba zvyšuje šance na úspěch z 15 % na přes 75 %. Nečekání není řešení - je to ztráta času a emocí.

Je třeba léky?

Léky se používají jen ve výjimečných případech, například při silné zácpě, kdy je potřeba „rozčistit“ střevo. Ale léky neřeší příčinu. Léčba zácpou, režimem a psychologickou podporou je účinnější než léky. Léky jsou pomůcka, ne řešení.

Jak poznat, že to není nějaká závažná nemoc?

Pediatr provede základní vyšetření - proktologické, močové, možná i ultrazvuk. Pokud není zácpa, bolesti, krev ve stolici, zvýšená teplota nebo jiné příznaky, je pravděpodobně vše v pořádku. Pokud se dítě vyhýbá záchodu, má bolesti břicha, nechutná mu jídlo - to všechno ukazuje na zácpu, ne na nemoc. Většina případů je funkční - to znamená, že tělo funguje, ale systém je narušen.

Je špatné, že dítě nechce o tom mluvit?

Ne. Dítě se stydí. A stydění je normální reakce na to, co mu lidé říkali. Místo toho, abyste ho „donutili mluvit“, vytvořte bezpečný prostor. Například: „Vím, že to je těžké. A necháme to být, dokud nebudeš chtít.“ Často se to otevře samo - až se dítě cítí bezpečně. Psycholog to umí lépe než rodič.

Napsáno Harry Brunt

Jsem psycholog a lektor působící v Olomouci. Píšu články o psychoterapii a duševní pohodě pro odborné i populární magazíny. Konzultuji komunikační strategie pro poradny a neziskové organizace. Snažím se propojit vědu s praxí a psát srozumitelně pro širší veřejnost.

Vše od autora: Harry Brunt