Vztahy a jídlo: Jak emoce ovlivňují, co jíme a kdo nás obklopuje

When we talk about vztahy a jídlo, propojení mezi našimi vztahy s ostatními a způsobem, jakým se k jídlu chováme. Also known as emocionální příjmové chování, it není jen o tom, jestli jíme příliš nebo příliš málo – ale o tom, kdo nás slyší, kdo nás ignoruje a jak se cítíme, když jsme u stolu. Většina lidí si myslí, že jídlo řeší hlad. Ale často řeší samotu, nejistotu nebo strach z toho, že nikdo nevidí, jak se cítíme. Když jste jako dítě měli rodiče, kteří vám říkali „Už ješ?“ jen proto, že se chtěli vyhnout konfliktu, nebo když jste jako dospívající jeli na večeři s kamarády a cítili se jako „moc tlustý“ nebo „moc nechutný“, tyto zkušenosti se uložily do těla. A tělo si to pamatuje – i když si to pamatujete jen jako „mám problém s jídlem“.

Psychoterapie vztahů se nezaměřuje jen na to, jak spolu lidé mluví – zaměřuje se na to, jak se cítí, když jsou spolu. A když se cítíte nevidění, nebo když jste se naučili, že vaše potřeby jsou příliš náročné, jídlo se stává tichým způsobem, jak říct: „Vidíš mě?“ Nebo „Nech mě být.“ To je důvod, proč někdo před středem dne jí 500 kalorií a večer 1500 – ne proto, že je hladný, ale protože večer je sám a jídlo je jediná věc, která ho neopouští. A to je přesně tam, kde přichází interocepce, schopnost poslouchat tělesné signály jako hlad, sytost nebo napětí. Also known as vnitřní smysl, it není o dietách – je o tom, naučit se rozlišovat, co je opravdový hlad a co je touha po tom, aby někdo řekl: „Jsi v pořádku“. Když se naučíte rozlišovat, kdy jste skutečně hladní a kdy jen potřebujete být uznáni, začnete jíst jinak. Ne proto, že se snažíte „zdravě“ žít. Ale protože už nechcete jíst, aby vás někdo miloval. Chcete jíst, protože to tělo potřebuje.

Co se stane, když se vaše vztahy zlepší? Jídlo se nezmění samo. Ale změní se váš vztah k jídlu. Když se naučíte, že vaše potřeby mají smysl – a že někdo je slyší – už nemusíte jíst, abyste si je dokázali. V této kolekci najdete příběhy lidí, kteří překonali poruchy příjmu potravy nejen tím, že se naučili jíst, ale tím, že se naučili být vidění. Najdete zde i nástroje, jak rozpoznat, kdy jídlo nahrazuje rozhovor, který jste nikdy neměli. A jak psychoterapie pomáhá párům najít zpět spojení – i když se během večeře neříká ani slovo.