Vyhýbavá porucha příjmu potravy: Co to je, jak se projevuje a co pomáhá

vyhýbavá porucha příjmu potravy, je porucha příjmu potravy, kdy člověk vyhýbá jídlu z důvodu strachu z fyzických pocity, smyslového přetížení nebo emocionálního odporu, nikoli z obavy o váhu. Also known as avoidant/restrictive food intake disorder, it se liší od anorexie tím, že nejde o představu o těle, ale o přímou nechut nebo strach z jídla. Toto není jen „výběr potravy“ nebo „návyk“. Je to skutečný psychický odpor, který může vést k vážnému podvýživě, sociální izolaci a ztrátě kontroly nad životem.

Často se to projevuje tím, že někdo odmítá jíst celé skupiny potravin – třeba všechno, co je křehké, mokré, zelené nebo má silnou chuť. Někdo se bojí polykat, protože cítí, že ho jídlo „zadrhne“. Jiný se vyhýbá jídlu v rodině, protože ho přetíží zvuky, vůně nebo pohyb. To není „picky eater“ – to je interocepce, schopnost vnímat vnitřní tělesné signály, jako je hlad, sytost, nebo nepříjemný pocit v žaludku, která je poškozená. Když tělo neumí správně číst tyto signály, jídlo přestává být přirozené a začíná být hrozbou.

terapie poruch příjmu potravy, která pracuje s tělem a emocemi najednou, je klíčem k uzdravení. Není třeba vynucovat jídlo. Není třeba počítat kalorie. Je třeba způsobit, aby člověk znovu začal věřit svému tělu. To se děje pomalu – skrze hru, skrze dotyk, skrze jídlo, které není hrozbou, ale jen potravou. V našich článcích najdete, jak se lidé vrací k jídlu bez diet, jak se pracuje se strachem před jídlem a jak se obnovuje spojení mezi myslí a tělem. Najdete i příběhy o tom, jak se někdo naučil znovu cítit hlad a sytost, jak se zastavil proces, kdy jídlo bylo příčinou paniky, a jak se podařilo překonat odpor, který trval léta.

Tady nejsou tipy, jak „přemoci“ vyhýbavou poruchu. Tady jsou pravdy o tom, jak to vypadá ve skutečnosti – v terapii, mezi sezeními, v tichosti domova, kdy se někdo naučil znovu jíst jen proto, že to chtěl, a ne proto, že to musel. A to je ten rozdíl, který mění všechno.