Komorbidní duševní poruchy: Co to je a jak se s nimi pracuje v terapii

When someone struggles with komorbidní duševní poruchy, současnou přítomností dvou nebo více duševních poruch, které se navzájem posilují. Also known as současné poruchy, it znamená, že tělo i mysl nepracují jako jedna celistvá jednotka, ale jako systém, kde jedna potíž napájí druhou.

Nejčastěji se setkáte s kombinacemi jako úzkost, pocit neustálého nebezpečí, který se často projevuje fyzicky i emocionálně spolu s depresivní poruchou, stavem, kdy se člověk cítí bezmocně, bez naděje a bez energie. Nebo třeba porucha příjmu potravy, například ARFID nebo anorexie, kde jídlo slouží jako způsob, jak ovládat nepříjemné pocity, která přichází spolu se závislostí na alkoholu nebo narkotikách. Tyto kombinace nejsou náhodné – každá porucha v sobě skrývá způsob, jak se vyhnout bolesti, a když se jich objeví více, systém se přetíží. Terapie, která se zabývá jen jednou z nich, často selhává, protože základní problém zůstává neřešený.

Co se děje v hlavě, když máte například úzkost i poruchu příjmu potravy? Vaše tělo se učí, že jídlo je nebezpečné – ne proto, že chcete být hubená, ale protože každý kousek vás připomíná, že nemáte kontrolu. A když kontrolu nemáte, začínáte se cítit bezmocně – a to je přesně ten bod, kde se objeví depresivní příznaky. Terapie, která pracuje s komorbidními duševními poruchami, neřeší symptomy po jednom, ale hledá, jak se tyto příznaky navzájem propojují. Je to jako opravovat stroj, kde se jedna závada projevuje v několika částech najednou. Věříme, že změna není možná, když se snažíte vyřešit jen jeden problém. Potřebujete pochopit celý systém.

V naší sbírce článků najdete konkrétní příklady, jak se tyto kombinace projevují v praxi – od toho, jak se pracuje se studem u lidí s závislostí, až po to, jak se v terapii obnovuje schopnost vnímat hlad a sytost u těch, kteří trpí poruchou příjmu potravy a úzkostí najednou. Uvidíte, jak se liší terapie, když máte jen úzkost, a když máte úzkost plus depresi plus závislost. A zjistíte, proč některé lidé po měsících terapie necítí žádný pokrok – a proč právě tyto komorbidní případy jsou ten nejčastější důvod, proč se léčba zasekne. Všechno to je tu – bez teorie, bez flusu, jen s tím, co funguje v reálném životě.