Co když se do terapeuta zamiluji? Tato otázka se objeví v hlavě mnoha lidí, kteří procházejí psychoterapií. Nejde o vzácnost. Nejde o šílenství. Nejde ani o něco, co byste měli skrývat. Je to přenos - jedna z nejčastějších a nejdůležitějších součástí psychoterapie. A když to terapeut zvládne správně, může se stát obrátkou, která vás změní navždy.
Přenos není láska - je to zrcadlo minulosti
Přenos není o tom, že jste se zamilovali do konkrétní osoby. Je to o tom, že vaše nevědomé očekávání, strachy, touhy a bolesti z dětství najdou nový objekt - vašeho terapeuta. Když se do něj zamilujete, nezamilujete se do něj jako člověka. Zamilujete se do obrazu, který vám vaše dětství nakreslilo: třeba do pečující matky, která vás nikdy neměla, nebo do silného otce, který vás chránil, ale nebyl přítomen. Terapeut se stává plátnem, na které přenášíte to, co jste nikdy nezvládli vyřešit.
Freud to popsal už v roce 1905. Říkal, že přenos je „neuvědomělá reprodukce emocí z minulosti směrem k novému objektu“. Dnes to víme lépe: není to chyba. Je to příležitost. Když se do terapeuta zamilujete, vaše nevědomé části vás varují: „Tady je místo, kde se to může změnit.“
Romantický přenos je běžný - a není to špatně
Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2020 zaznamenalo 42,3 % klientů romantický přenos během terapie. To je více než každý druhý. A 87,2 % z nich bylo spokojeno s tím, jak terapeut s tímto pocitem pracoval. Nejde o to, jestli to pocítíte. Jde o to, jestli to terapeut umí uvidět a pojmenovat.
Nejčastější scénář: po třech měsících terapie si všimnete, že se na něj díváte jinak. Zajímá vás, co dělá ve volném čase. Přemýšlíte, jak by vás viděl, kdyby nebyl terapeutem. Myslíte si, že kdyby vás viděl bez masky, byl by nadšený. A pak se vám v hlavě objeví otázka: „Je to láska? Nebo je to jen terapie?“
Nejhorší, co můžete udělat, je to skrývat. Nejhorší, co může udělat terapeut, je to ignorovat. Když to řeknete - a to byste měli - dostanete odpověď, která vás uvolní. Ne „To je normální“, ale „To je přenos. A teď si společně řekneme, co vám to říká o vaší minulosti.“
Protipřenos - když terapeut cítí něco, co by neměl
Přenos není jen vaše věc. Terapeut také cítí. A to se jmenuje protipřenos. Když se do něj zamilujete, on může cítit zájem, úzkost, zlost, nebo naopak odpor. Někdy se to projeví tím, že se začne chovat chladněji. Nebo se příliš snaží být „dobrý“. Nebo si začne představovat, že by vás mohl „zachránit“.
Původně se protipřenos považoval za chybu. Freud říkal, že terapeut by měl být jako prázdná sklenice - nic do ní nepřidávat. Dnes víme, že to není možné. Každý terapeut je člověk. Má vlastní zkušenosti, rány, nevyřešené vztahy. Když se do něj zamilujete, jeho vnitřní zrcadlo se rozsvítí. A to je přesně to, co potřebujete.
Protipřenos není chyba. Je to informace. Když terapeut cítí, že vás chce „zachránit“, znamená to, že vy v něm probouzíte něco, co se vám stalo s rodičem. Když se mu chce vyhnout, znamená to, že vás považuje za „nebezpečné“ - stejně jako někdo v dětství. Když ho to začne dráždit, znamená to, že jste ho přiměli cítit to, co on sám nechce cítit.
Co dělat, když se do terapeuta zamilujete?
- Neskrývejte to. Největší chyba je mlčet. Terapeut je schopný to zvládnout. Nejde o to, jestli je to „vhodné“. Jde o to, jestli to můžete propracovat.
- Řekněte to přesně. Neříkejte: „Myslím, že se do vás zamiloval.“ Řekněte: „Cítím, že se do vás zamiloval. A nevím, jestli je to láska, nebo něco jiného. Chci to pochopit.“
- Nečekejte, že vás zamiluje zpět. To není terapie. To je porušení hranic. Terapeut má povinnost být „bezpečným objektem“ - nikoli partnerem.
- Neodejděte. Když se zamilujete, je přirozené chtít utéct. Ale právě tam, kde se cítíte nejvíc nejistě, je největší možnost změny.
Co se stane, když terapeut neví, co dělá?
Není všechno zlaté, co se leskne. Někteří terapeuti nejsou připravení. Nejsou absolvováni, nejsou v analytické terapii, neznají protipřenos. Když se do nich zamilujete, mohou reagovat špatně: ignorovat, přehlížet, nebo - co je nejhorší - využít to k vlastnímu uspokojení.
Etický kodex České psychologické společnosti v článku 12.3 jasně říká: „Terapeut je povinen rozpoznávat a adekvátně zpracovávat přenosové a protipřenosové fenomény.“ To znamená: pokud terapeut neví, co je přenos, neměl by být terapeutem. V Česku je 92,4 % certifikovaných terapeutů schopno s tímto pracovat. Pokud se vám terapeut chová jako „někdo, kdo by vás mohl milovat“, není to terapie. Je to nebezpečí.
Pokud cítíte, že terapeut neví, co dělá, hledejte jiného. Nezůstávejte v situaci, kde vaše citová zranění jsou používána jako nástroj pro jeho vlastní potřeby. To není terapie. To je zneužití.
Proč to vůbec funguje?
Přenos a protipřenos nejsou jen teorie. Jsou to živé procesy, které umožňují, aby se něco změnilo. Když se do terapeuta zamilujete, vaše mozek si myslí: „Tady je nová možnost.“ A když terapeut neodpoví, jak jste očekávali - když nezabere vaše citové „hry“ jako skutečný vztah - vaše vnitřní struktura se začne měnit.
Je to jako když dítě, které nikdy nedostalo objímku, dostane ji - a nezíská nic výměnou. Nezíská lásku, nezíská sliby. Jen objímku. A potom si řekne: „Tohle je možné. Můžu být v bezpečí, aniž bych musel něco dělat.“
Přenos je tedy nejhlubší forma vzdělávání. Ne o tom, jak si máte myslet. Ale o tom, jak si máte cítit. A jak se můžete změnit, když se někdo chová jinak, než jste očekávali.
Co se děje v Česku dnes?
Od roku 2023 je povinný kurz o přenosu a protipřenosu součástí výuky všech certifikovaných psychoterapeutů v Česku. Do roku 2025 ho musí absolvovat 100 %. To není náhoda. Je to odpověď na skutečnost: lidé se do terapeutů zamilovávají. A pokud to nezvládneme, terapie selže.
Prof. Jiří Raboch říká, že budoucnost psychoterapie leží v integraci psychoanalýzy a kognitivně behaviorální terapie. Přenos není jen pro psychoanalýzu. Je to základní lidský proces. Když se do terapeuta zamilujete, vaše mozek hledá nový vzor. A terapeut, který to umí vidět, vám ho může ukázat.
Když se do terapeuta zamilujete - neznamená to, že jste blázen
Zamilování do terapeuta je nejčastější forma přenosu. Je to přirozené. Je to normální. Je to důkaz, že terapie funguje. Ne proto, že jste zamilovaný. Ale proto, že jste schopný cítit hluboce. A proto, že jste ochotný se s tím vypořádat.
Nejde o to, jestli se do něj zamilujete. Jde o to, jestli se do sebe naučíte vidět. A to je jediné, co terapie opravdu slibuje.
Je normální se do terapeuta zamilovat?
Ano, je to velmi běžné. Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2020 zaznamenalo 42,3 % klientů romantický přenos během terapie. Nejde o chybu, ale o přirozený psychologický proces, kdy nevědomé city z dětství přesměrujete na terapeuta. Je to signál, že terapie dosáhla hluboké úrovně.
Co bych měl říct terapeutovi, když se do něj zamiluju?
Řekněte přesně, co cítíte: „Cítím, že se do vás zamiloval, a nevím, jestli je to láska nebo něco jiného. Chci to pochopit.“ Nezkoušejte to skrýt ani přehlížet. Terapeut je vycvičený právě na to, aby s tím pracoval. Nejhorší je mlčet - to zastaví terapii.
Může terapeut cítit něco k mně zpět?
Ano, to se jmenuje protipřenos. Terapeut může cítit zájem, zlost, úzkost nebo dokonce odpor. To není chyba - je to informace. Pokud terapeut pracuje správně, využije tyto pocity k tomu, aby lépe pochopil vaše vnitřní struktury. Pokud je ale jeho reakce příliš osobní nebo nevhodná, je to varovný signál.
Co když terapeut neví, co je přenos?
V Česku je 92,4 % certifikovaných terapeutů schopno pracovat s přenosem. Pokud terapeut ignoruje váš pocit, chová se nevhodně nebo se vám vyhýbá, není to správná terapie. Etický kodex vyžaduje, aby terapeut přenos rozpoznával a zpracovával. Pokud to nedělá, hledejte jiného. Vaše bezpečí je důležitější než loajalita.
Je přenos jen v psychoanalýze?
Ne. Původně byl přenos považován za psychoanalytický koncept, ale dnes je integrován i do kognitivně behaviorální terapie, systémové terapie a humanistických přístupů. Je to univerzální lidský jev - nezávislý na metodě. Když se člověk zamiluje do terapeuta, je to znamení, že se vztah dostal na hlubokou úroveň, ať už se jmenuje KBT, psychodynamika nebo gestalt.
