Vývojové trauma: Co to je a jak ho terapie pomáhá zpracovat

Co když se trauma neobjevilo v jedné události, ale pomalu, den za dnem – v tichém zanedbání, v neustálém srovnávání, v tom, že nikdy nebylo bezpečné říct, co se skutečně cítí? To je vývojové trauma, trauma, které vzniká v dětství z opakovaného emocionálního, fyzického nebo zanedbávajícího zacházení, a nezanechává jen vzpomínky – mění, jak mozek a duše fungují. Also known as dětské trauma, it je často neviditelné, protože nebylo nic, co by se dalo nazvat „velkou událostí“ – jen dlouhodobá absence lásky, pochopení nebo bezpečí.

Toto trauma se projevuje jinak než PTSD po nehodě nebo násilí. Někdo se stává příliš vyrovnaným, aby někdy řekl, že mu něco vadí. Někdo se neustále snaží splnit očekávání, protože v dětství se měl začít cítit hodný až tehdy, když bude dokonalý. Někdo nemůže důvěřovat, protože vždycky bylo nejbezpečnější zůstat sám. A někdo prostě neví, co cítí – protože v dětství se cítit něco smělo jen tehdy, když to bylo pohodlné pro ostatní. Vývojové trauma emocionální zanedbání, jedna z nejčastějších forem, kdy dítě nezískává potřebnou empatii, uznání nebo bezpečnou odpověď na své potřeby je často základem. A často se přenáší – transgenerační trauma, kdy nezpracované bolesti rodičů nebo předků se nevědomě předávají dětem prostřednictvím chování, jazyka nebo emocionálních vzorců.

Když se v dospělosti objeví úzkost, vyhoření, problémy ve vztazích nebo pocit, že „něco je špatně“, ale nevíte co, často je to vývojové trauma, které čeká na to, aby bylo slyšené. Psychoterapie není o tom, aby vám řekla, že to bylo špatné – je o tom, aby vám pomohla pochopit, proč to dnes ovlivňuje vaši duši. Není to o tom, jak to bylo, ale o tom, jak to dnes vás tvoří. A to je první krok k tomu, abyste se znovu naučili být v klidu s sebou samotným.

V této sbírce najdete články, které se dotýkají těchto hlubokých ran – od toho, jak trauma ovlivňuje dospívání a vztahy, až po to, jak neverbální metody jako pískoterapie pomáhají zpracovat to, co slova nesplní. Najdete zde i to, jak se trauma projevuje v jídle, v práci, v autismu, nebo v poruchách osobnosti. Každý článek je reálný, konkrétní a napsaný pro lidi, kteří chtějí pochopit, nejen slyšet, že „to je normální“.