Fyzický kontakt v psychoterapii: Kdy pomáhá, kdy škodí

When working with fyzický kontakt, přímé tělesné přístupy mezi terapeutem a klientem v psychoterapeutickém prostředí. Also known as tělesný dotek, it může znamenat různé věci – od přátelského stisku ruky po terapeutické techniky jako somatická terapie nebo tělesně orientovaná psychoterapie. Ne každý klient si přeje dotek. Někteří ho pociťují jako ohrožení, jiní jako jediný způsob, jak se znovu spojit se svým tělem po zranění. V psychoterapii není fyzický kontakt nic, co se dá použít jako nástroj na základě přání terapeuty – je to vždy odpověď na potřebu klienta a pečlivě definovaný terapeutický rámec.

Co se stane, když se dotek stane zvykem nebo se použije bez souhlasu? Může to zničit důvěru, která je základem celé terapie. Výzkumy ukazují, že i neškodný dotek – jako přiložení ruky na rameno – může u některých lidí vyvolat pocity nesvobody, zmatek nebo dokonce traumatu, pokud nemají předchozí zkušenosti s bezpečným tělesným stykem. Na druhou stranu, u osob, které prošly zanedbáním nebo emocionální izolací, může mírný, dohodnutý kontakt – třeba při rozloučení – přinést pocit, že jsou viděné a přijaté. To není romantika, je to neurologický efekt: bezpečný dotek uvolňuje oxytocin, snižuje kortizol a pomáhá mozku přepnout z režimu „ohrožení“ do režimu „bezpečí“.

Nejde o to, jestli dotek „funguje“ nebo ne. Jde o to, jestli je fyzický kontakt v dané chvíli vhodný pro toho konkrétního člověka. Někteří terapeuti ho vůbec nepoužívají – a to je v pořádku. Jiní ho používají jen výjimečně, po předchozí diskusi, s jasnými hranicemi a s možností klienta říct „ne“ bez obav. V České republice není žádná zákonná regulace, která by přesně říkala, kdy je dotek přípustný – proto je klíčové, aby terapeut měl jasnou etickou pozici a respektoval individuální hranice. Pokud se vám někdo v terapii dotkne bez výslovného souhlasu, není to jen neetické – je to nebezpečné.

Co když si přejete dotek, ale terapeut ho nechce? Nebo naopak – máte strach z doteku, ale váš terapeut se o něj snaží? To je signál, že je potřeba promluvit o tom. Bezpečná terapie nevyžaduje, abyste přijali všechno, co terapeut nabízí. Vyžaduje, abyste měli prostor říct: „Tohle mi nevyhovuje.“

V kolekci článků níže najdete praktické příběhy, etické výzvy a výzkumy, které pomáhají pochopit, jak se fyzický kontakt chová v různých typech terapie – od rogersovské psychoterapie po práci s PTSD a PAS. Některé články se zabývají tím, jak vytvářet bezpečný terapeutický rámec, jiné ukazují, jak se vztahy a sociální podpora mohou stát náhradou za dotek. A některé připomínají, že i bez jediného přiloženého prstu může být terapie hluboká, účinná a změňující život.